2003 - Bibinje, Chorvatsko

Jakoby nám nestačil rej po barech na Starém Městě, který následoval po úspěšném absolvování maturitních zkoušek na OA Dušní. Jakoby ani nestačil vydařený výlet s celou třídou absolventů na Živárnu hned po kalbě U Kalendů i s Vokálovou a Uhlířovou (naší třídní a přísnou češtinářkou). Tvrdé jádro naší party, které se v průběhu minulých čtyř let na střední formovalo a seznamovalo postupně na lyžáku, výletu do Londýna, sporťáku, stompu a Silvestru v Kožlanech, na kalbách ve Hvozdci, na mnohých oslavách narozenin U Kalendů a spoustě dalších míst, konkrétně Dosky, Tom Jersey, Skočák a já, jsme se rozhodli vyrazit na společnou dovolenou. Chybí jenom Topinka, ale ten se stejně nekoupe. Chorvatské Bibinje se zdálo ideální nabídkou Tomovy mamky, a tak jsme neváhali ani chvíli, ti kteří je měli doma zanechali svoje přítelkyně s tím, že jim to vynahradíme později o prázdninách a vyrazili bez starostí (protože někteří z nás měli již za sebou zkoušky na vejšku a někteří se připravovali na čtvrťák, protože před tím rok trávili v Kanadě) k móři, na první pořádnou klukovskou party dovolenou.

Před odjezdem klasicky přes Xchat (ti co mají internet) nebo drahé SMSky řešíme co s sebou, jaký skejtový hadry (jedinej pořádnej skejťák, kterej fakt jezdí na skejtu Dosky ani žádný jiný nemá, ale všechny mu jsou velký, navíc umí hrát fotbal, Jersey jezdil v Kanadě na kole, zkoušel skejta bez úspěchu, a tak taky ňáký po právu má, fotbal hrát neumí, za to hokej válí, já jsem jenom pozér, protože umim jenom hrát fotbal a jenom se mi líbí móda, Škočák si, jak my říkáme fotbal vydřel a nosí jenom Umbro) na sebe a jaký máme kapesný. Kdo bere co za chlast, abychom to měli pestrý, kdo se postará o piva, co budeme jíst, jak to vlastně bude probíhat, prostě normální věci natěšenejch kluků, co jedou utržený ze řetězu, poprvé dospělý, poprvé bez dozoru k vodě.

Scházíme se na Hlaváku na parkovišti autobusů, kde už panuje skvělá nálada, známe několik známých tváří Tomovy rodiny, se kterými si už tykáme a ti nás seznamují se zbylými účastníky zájezdu. Věcí máme každý tak akorát, jen Dosky má tašku větších rozměrů. Jak ho známe z lyžáku před dvěma lety nebo z loňského sporťáku, určitě má s sebou minimálně jeden karton sušenek Dukla a kolakao spolu s prášky na veškeré známé i neznámé nemoci světa. Já jsem naopak po loňském fiasku na sporťáku nechal doma upnuté oranžové tričko, které jsem vyhrál v soutěži s Lucky Strike.

Naše první vážnější zkušenosti s alkoholem se datují tak dva roky zpátky. 17tý rok života byl pro všechny rokem prohýřených nocí a návštěv různých koncertů typu Hip hop foundation v Akropoli a Kick the shit v Roxy. Všichni jsme byli hrozně tvrdý, chodili se nalejvat do Kruhu, Psa nebo Milosrdnejch, protože to v Radosti nebo Akropoli bylo zpravidla dost drahý. Mysleli jsme si tedy, že už jsme celkem vostřílený, to jsme ale nevěděli, že alkohol a zejména tvrdej se dá pít i za bílýho dne. Od výjezdu z Hlaváku do dosažení Nuselského mostu, což v zácpě trvalo slabých dvacet minut, už autobusem prolítly a byly spotřebovány tři flašky.

Vodka a zejména novinka Plum vodka zmizela v našich chřtánech.

V perfektní náladě dorážíme na poslední pumpu u hranic a s vědomím, že Dosky má s sebou drogu, kterou nesmíme převážet přes hranice, spotřebováváme tento špek ve slunečnicovém poli. Je to nádhera, ze které jsme tolik nabuzení, že v autobuse nekompromisně zmožení všemi možnými návykovými látkami usínáme. Ne na dlouho, páč pivo a tvrdej pořád teče proudem. Jediný na co si potom ještě vzpomínám je, že někde v Maďarsku hulíme to druhý brko, který Dosky nechtěl převážet a mě se spouští nekontrolovanej proud krve z nosu. Jo jo, mít tak vypálený žilky, nemuselo by mě to trápit takovou dobu a nemusel bych prohrát běžkařskej závod na lyžáku s Drápelou a Jirsou. No nic, autobus na mě čeká asi čtvrt hodiny než se dopotácím zpátky na sedačku a zalamuju tentokrát až do Chorvatska.

Na ubykace, chatičky, který dobře známe z dětskejch táborů dorážíme dopoledne s pěknou opicí. Euforie ze zvládnuté cesty nás ale nakopává, skáčeme do vody, ke který se jde po schodech dolů a Jersey nám shora háže malý ještě nevychlazený plechovky gambáče. Otvíráme je a necháváme se sprchovat pivní pěnou, která z nich samozřejmě stříká.

Plechovky dáváme pořádně nachladit a zabíráme si místa na palandách. Později v noci zjišťujeme, že i sebemenší pohyb způsobí probuzení všech, jak jsou rozvrzané.

Dny plynou poklidně, lokáme jedno ledové pivo za druhým, koupeme se a prokládáme to různými výlety. Jeden den z nudy dlabeme melouny a děláme si z nich helmy.

Melonheads

Postupně se začínáme orientovat v neighborhoodu a víme kam na dobrej burgr, kterej má v oblibě zejména Dosky, protože na to má dost lováků od rodičů. Taky koukáme na místní jak to strkaj na betonovym hřišti. Jakoukoli holku potkáváme, posuzujeme jí na škále od jedné do pěti hvězdiček. Někdy se to zvrtne i na dost mladé, za což si dáváme facku. V baru, kam často chodíme večer pít nám dávají na stůl pod popelník účtenky za každou objednávku a vůbec jim není divný, že ožralý odcházíme a platíme každej jedno pivo a jednu rakiji. Jeden večer se zvrtává, to když se jdeme nahý koupat s nějakejma holkama, který jsou oblečený, do mělkýho přístavu plnýho nechutnejch řas hned vedle baru. Klukovina.

Na Kornatech většina z nás už byla, ovšem na tendle společnej výlet asi nikdo z nás nezapomene. Informace o all inclusive výletu s volnou konzumací vína asi měla zůstat pod pokličkou. Jinak si neumíme vysvětlit rozčarování kapitána lodi, když musí načínat třetí pětilitrovej demižon a to pozor, pouze na cestě tam. Jedou s námi i dvě sličné dívky. Konverzaci začíná baby face Jersey, ke kterýmu se pak přifařujeme i my ostatní. Jsou to ségry starší Vendula a mladší Aneta. Z této konverzace se zrodí kamarádství na další měsíce i v Praze.

Na známé chorvatské ostrovy dorážíme už řádně nalití a chvíli si krátíme pozorováním Toma, jak podplavává loď a vystrkuje hlavu v místě mezi betonovým molem a lodí právě ve chvíli, když vlna práskne s lodí o molo. Ještěže se umí rychle potápět, to bylo vo fous vole.

Pak se jdeme koupat do extrémně slanýho jezera a cestou zpět se já a Tom trhneme, protože máme rádi skoky z vejšky. Jdeme asi na dvacetimetrovej útes a vážně přemýšlíme o skoku. Já bych do toho šel, ale Tom mě přemlouvá ať to nedělám. Místo toho jdeme o deset metrů níž a skáčeme z dost nebezpečnýho útesu, kde musíme přeskočit asi dva metry skály dole pod náma, abychom dopadli do vody. Todle byla asi největší píčovina dosavadního života a někdo nahoře nad náma musel stát, že se nám nic nestalo. Cestou zpět ještě stavíme na pečení ryb. Na tom by nebylo nic nenormálního až na to, že si známej smolař Dosky šloupnul na mořskýho ježka a má bodlin plnou patu. Po cestě domu z lodi se v nástřelu koupeme, ke mně plave vlekej pes, kterýho si chci pomazlit a on mě neskutečně poškrábe. První výlet je za náma.

Druhej výlet volíme noční a sice do zadarský diskotéky. Jedeme busem, máme s sebou flašku rumu a na místo dorážíme těsně před osmou. Diskotéka začíná v 10 což nás nasírá, ale neleníme a jdeme do supermarketu koupit piva, aby byla pořádná nálada. Jenže ten zavírá v 8 a my už to nestíháme, takže sedíme jak bezdomovci na chodníku před diskem, bez piva a bez nálady. Nakonec je to vevnitř dobrý, ale drahý, takže dáváme asi dvě piva a jedeme zpátky. Cestou Dosky hází flašu prázdnýho rumu do přes plot někomu do zahrady.

Další den začínám cítit pálení v krku a špatně se mi polyká, ale zapíjím to ledovým pivem na sluníčku a je zas hej. Opalujeme se, v čemž je přeborník čokoládovej Skočák, kterej jako první seskočí z palandy tak, že všichni vyletíme dvacet cenťáků do vzduchu, otvírá jedničku a sedá si na židli před chatku, plavky vytažený až do třísel.

Plechovky po dopití mačkáme a házíme k chatce a nebyl by to Dosky, aby na jedu z nich večer když jde na hajzl nešláp. Vezou ho do nemocnice, aby nedostal otravu do pěkně řízlý nohy. Krev uklízíme a znovu si říkáme, jakej je to smolař.

Jako každý ráno, důležitý jít se vydělat. Vzhledem k tomu, že osada je poskládaná do kruhu a že vždycky vstáváme jako poslední a všichni na nás koukaj jak vypadáme, je docela trapný jít bez skrupulí na záchod s rulí papíru nenápadně pod trikem a potom se vracet naprosto durch, protože je tam šílený vedro.

Krk mám úplně, ale dočista v hajzlu. Nemůžu nic pozřít, polknout a je to z toho přechlzazenýho piva na tý výhni co je venku. Trpím, ale zkouším to přepít, podle odborné rady kolegů, nakonec pomáhá rakije, kterou lokám celej večer a platím jen dvě v našem známým baru.

Naší první dovolenou jsme si parádně užili a zažili spoustu srandy, zážitků a potkali pár nových lidí, z nichž s Vendulou a Anetou zůstáváme v kontaktu i nadále. Jako třešnička na dortu je smazaná většina fotek Doskym z jeho foťáku, možná lepší, že je to bez fotodokumentace. Za rok si slibujeme repete, ale někam jinam, tak uvidíme co z toho bude, přece jen už nebudeme v každodenním kontaktu.

Valun, ostrov Cres, Chorvatsko, 6. 8. 2014