Dostávám svému závazku z minulé sezóny, kdy jsem oznámil, že report, z časových důvodů, budu postovat pouze v případě významné události.
No a jedna taková se stala včera. Předně je třeba uvést, že já jsem to cítil už od rána, že se to tak stane a vyšlo to skoro přesně.
Leckterý manažer by se v úterý začal hroutit, poté co v pondělí večer poklidně usínal s představou dvou nebo tří hochů na střídání a v den zápasu se dozvěděl, že "Bylo nás pět" jako? Omluvy byly ze soudku Covid, cestováníčko nebo jsem starý, záda bolí, koleno bolí, stehno bolí, páč jsem byl na velkym a nerozcvičil jsem se a různé. Je jasný, že něco neovlivníš, ale to, kdy máš zápasy víš víc než měsíc, tak by bylo dobrý se podle toho zařídit, jako se snaží si to zařídit ostatní.
Ze studijních povinností jsem si tedy dovolil vytáhnout Tomáš Ulihrach, novou mladou pušku v zeleném dresu, který byl natěšený už na první zápas, ale bohužel přišel náš skreč. Tomu jsme se včera museli vyhnout, poněvadž by nás poslal do 8. ligy straight tyve. Takže nehledě na to, že má dneska maturitu se uvolil dorazit a bylo nás rázem hratelných 6.
Když jsem si to štrádoval z Hradce, půl hoďky před zápasem přišlo echo, že rodiče Toma nejsou zase tak enthusiastičtí, ohledně jeho účasti na super důležitém zápasu Samson Bonelly, která se s velkou slávou vrátila do třetí ligy a balancuje na hraně strmého pádu o pět lig dolů, dřív, než jsme stihli říct ve trojce svoje slovo. Nebyli takzvaně on the same page, ale long story short, pořešili jsme to, Tomáš hrál, ale nehrál.
15 minut před zápasem, když jsem procházel kolem početné skupinky soupeře z Městské policie, na kterého máme ještě pořád pifku, před pár sezónami nás poslali do čtyřky, byl jsem nucen čelit dvěma poznámkám. Hrajete teď, sejdete se vůbec, jste minule nepřišli? Řikám: Ale jo, je to tak, minule jsme nepřišli, ale dneska přijdeme, bude nás právě tak akorát. Načež jsem zaslechl úryvek: Minule byla zima nebo co jo? O čemž jsem si pomyslel - todle vás bude mrzet, ztrácíte koncentraci ještě před výkopem a jdete do toho, že je to otázka 60ti minut nás smést.
Ale my jsme si to pěkně před zápasem řekli. Po 4 měsících nicnedělání si v prvním klání není třeba hrát na Beckenbauery. Já se budu šetřit vepředu a budu trefovat zřízení. Dva naběhaní mlaďoši budou tvořit ve středu hřiště s příležitostnými smrtícími brejky do otevřené obrany. Vzadu to bude tmelit Maso a Kuba, kterej dorazil po tenisu, florbalu, hošíkové, golfu a kuličkách se vyběhat večer na Ovčín. Patnáct lidí na něj čekalo ještě pět minut po oficiálním začátku, zaplaťpánbu za čekačku. Byl to ale skvělý taktický krok, který na naší kredibilitě a připravenosti nepřidal a vedlo to ještě k většímu podcenění.
No a Miky dostal jedinej úkol, a to nedostat gól. Vyhrajeme 2:0.
Jdeme do toho s tím, že musíme držet čistý konto co nejdýl. V 10. sekundě chytá Miky prvvní z celkovejch asi šestnácti jasnejch gólů, kdy skrytou střelu fousáče reflexivně vytěsňuje nastavenou plácačkou. Tendle týpek to tam bombil celkem fest. Pak tam měli pár takovejch nepříjemnejch hráčů, nemastný, neslaný, ale neodstavitelný od míče s rychlou kličkou a hlavně celkem tvrdou a setsakramentsky přesnou střelou. Zvonila tam i tyč a zkraje se to na nás valilo.
Ale ustáli jsme to a z jednoho brejku mě Myškin našel jako lasičku prosmýknuvší se za poslední obránce (tam byla slabina). Já jsem si to zády k bráně jednou nohou slepil a druhou z otočky plackou na zadní zavěsil a bylo poločasové veselo 1:0.
Držme to co nejdýl, to pude, hecovali jsme se, zatímco Maso říkal, že jakmile dostaneme góla, jsme v prdeli. Půle přišla celkem vhod, páč síly bez střídání a pod stálou hrozbou a tlakem ubývaly. Takže typicky 15. sekunda, frajer přes dva prošel od lajny doprostřed a do protipohybu tentokrát nedal Mikymu šanci, 1:1.
Hodně týmů by se v daný moment složilo, ale stará dobrá Bonellka ukázala pravý týmový důch, semkla se a už nepustila, obzvlášť když zanedlouho vsítil „Tomáš“ suše levou k tyči na 2:1.
Fotbal jsme nehráli pěkný, za to stoprocentně účelový. Hezky pomaloučku k autům, nákopy přes celý hřiště, nechat se faulovat, důležitý byly hlavně body a jedno jak. Rozumím soupeři, že byl rozčarovaný, jemně řečeno. Ale tak to je a zažili jsme to už párkrát, kdy David porazil Goliáše a nakonec se smál. Po zápase jsme padli v mžitkách před očima vysílením a já po příjezdu do HK skočil popás do ledové vody v sudu, abych trochu zregeneroval.
K soupeřově cti třeba dát určitě kredit za dva vrácené míče a hlavně odmítnutí penalty, kterou nejistý rozhodčí hvízdnul k údivu všech. Útočící hráč na férovku řek, že to faul nebyl a kopali jsme od brány, klobouk dolů. Hráčem zápasu nemůže být nikdo jiný než Miky, bez kterého by bylo zle a fotbal by nám zhořkl. I my jsme však měli takových pět velmi slibných šancí, ale selhali jsme v koncovce. Po 4 měsících bez meruny se není čemu dívit. Bude líp. Pojďme se sejít za týden na Torolku, máme jim z posledního loňského zápasu co vracet!
(3)
(2)