Soupiska pro aktuální čtvrtoligovou bitvu čítá 14 plejerů, z nichž se k utkání dostavilo 8, Zub až cca ve 12. minutě za stavu 1:1. Do brány, jak už předesláno, jsem se musel postavit já. Že mi zima nebude bylo jasný, považte: 9 nadrženejch modelů, každej, do jednoho, mladej jak sviňa, udělanej, hezkej ve, technický fígle a finty, parádičky, pod kulichama komedie na hlavách a co nás dorazilo, před zápasem si ještě po opičí dráze, co měli za lajnou připravenou, dali kontest v klicích? No nic, takovejch už jsme viděli.
Blbý bylo, že po takovym nemastnym asi Losyho fauliku pár metrů za vápnem jsme hned z tohodle trestňáku ve třetí inkasovali. Postavil jsem si zeď tak bravurně, že jsem viděl úplnej pendrek. Soupeři, kterej si pečlivě postavil míč šlahounkem nahoru, už v podstatě stačilo jenom trefit vingl na mojí stranu, jinde volno nebylo a i tam jsem měl ruku. Tu mi ta prda vohla v lokti na druhou stranu na 0:1.
Do tempa jsme se dostávali pomalu, ospale, nediv se - po zimním spánku. Většina z nás do míče nekopla 4 měsíce, nevím kolik lidí, ale já určitě nesportoval a běhal jsem třikrát, z toho dvakrát před týdnem a naše nová posila, Tesy, hlásil před mačem, že do toho nekop 2 roky. Na to, že měl takovou pauzu musím uznat, že i přes drobné problémy s přijímáním baronu a prosazováním se jeden na jednoho, bojoval jako lev, běhal, několikrát pěkně obral juniory o míč a taky ukázal, že rána tam kdysi bejvala, což je dobrý příslib do dalších klání. Naší akceleraci jsem taky dvakrát přibrzdil chybnou rozehrávkou. Míč mou nohu dlouho nepoznal, navíc byl míč jak kámen zmrzlý a tvrdý, ne a ne ho odlepit od země, ač jsem se snažil sebevíc. Nicméně jednou se mi to povedlo a vtipným loupáčkem přes posledního beka jsem našel mladýho Čermiho, který šel sám na bránu a podařilo se mu propálit golmana. Míč se ale šoural po vápně a tak do toho, už v pádu, prásknul ještě jednou, teď už do prázdné, trefil tyč, od které se míč odrazil do kolene dobíhajícího hráče a do brány na šťastných 1:1. To bylo jen vyústěním našeho zlepšujícího se výkonu tak, jak se začínal zahřívat kotel v Bonellácké mašině. Do dobrých pozic se dostávali postupně Bary ekvilibristickou patičkou, Vachy, který si neodpustil svůj zlozvyk a místo gólové střely hledal lépe postaveného Čermiho, ale nenašel a pak jí tam ještě dvakrát vyslal s chutí hrající El Capitano Čermi.
Po jednom z mých kiksů v rozehrávce šel Model ale úplně sám na prázdnou bránu. Rozhodl se na jistotu si to ještě přistrčit, ale to neměl dělat. Mé sedmimílové klátinohovské nohy ho hop, hop a hop hbitými skoky doběhly a do jisté gólové střely stačily vpíchnout špičku nepřesnosti, která zapříčinila změnu trajektorie lopty vedle. Jo a podobná věc se jim stala, když v útoku dva na nikoho pěkně vykombinovali před prázdnou, kde ale kde se vzal tu se vzal na sáních jedoucí Vachy v minutě dvanácté odvrátil na roh. Celkově jsme v obraně hráli obětavě a Vachy s Losym se nebáli jít na zem a aktivně dostupovat hráče přebírající balon zády k bráně. Tak jsme jim překazili 70 % útoků. Tuto činnost ovládal zejména Bary, později i Zub, který si vzadu dovolil i pár kličkových parád.
Do prvního poločasu se již skóre neměnilo, za což jsme byli rádi. Přečkali jsme totiž sérii tří rohů, kdy každý z nich skončil téměř gólově. To by ale v bráně nesměl stát Kuri. První zákrok nohou na lajně u tyče, druhý reflexivní špička a třetí krk.
Věděli jsme, že druhý poločas nebude lehký, ale soupeř, ač byl nebezpečný a fyzicky zdatnější, nebyl k neporažení nebo minimálně k bodování. Včasné přistupování a hra ze zajištěné obrany byla naše taktika do dalších třiceti minut.
Dařilo se nám to vcelku v pohodě, ikdyž nástup Modelů byl razantní. Začali pálit ze všech pozic a to dosti nebezpečně, párkrát se to otřelo těsně vedle tyče. Nutno říci, že ani my jsme nezůstávali pozadu a aktivně hrající Martin Čermi si výborným napadáním vynutil nervozitu na kopačkách stopera. Jednou mu to vzal a šel sám, ale tady se začínala ukazovat kvalita soupeřova goalkeepera, který, jak se po zápase ukázalo, nebyl goalkeeperem, ale stoperem. Prostě ho vychytal. No a když jsme začínali mít míč na kopačkách častěji a trávili více času na soupeřově půli, přišla Vachyho chytrá, leč nedobře provedená ulice na našeho útočníka a následoval brejk, který byl proměněn neslanou žudlavkou, frajer do toho pích a mně to prošlo, dělaje zrovna úkrok, potupně mezi nohama do brány na 1:2. Nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že mi sekundu před tím než to kop problesklo hlavou, že jestli teď vystřelí, je to houslivec. Vachy marně stíhal dlouhonohého útočníka, ikdyž ho vpodstatě měl, ale dopadlo to, jak to dopadlo.
V tu chvíli nám nebylo hej, poněvadž viselo ve vzduchu těžký břemeno - jak vyrovnat?
Ten pytel ale nebyl zas tak těžkej, jak se zprvu zdálo. Soupeř se zatáhl a čekal, co jako vymyslíme. A my vymejšleli, kapitán Čermi je tam vodil, jeho synátor je neúnavně dojížděl, do hry se zapojili všichni a vypracovali jsme si tutové šance. Zmíněná agilně hrající dvojice Čermijů si hezky zakombinovala, výsledkem byla příhra na vápno na samotného Martina, který pálil do brány, ale jako kočka se do jeho střely vymrštil golman a bokem vyrazil. To neuniklo pozornosti jejich beků a jeden z nich, cítící křivdu z předchozího férového dojetí, hrubě atakoval našeho střelce při střele na rohu vápna, za což se dává žlutá i v Kongu. Ne však na Ďáblicích. Trestný kop z ještě slibnější pozice, než ze které jsme dostali úvodní gól nám ale nevyšel. Martin rozehrál na Zuba, který, pravda, kdyby nastavil placku do správného úhlu, byl by to jiště fík, ale on se asi díval na dálnici a prošlo mu to houslema. Za zmínku stojí i poslední velká šance, kdy po svíci zahrané bekem si hrál druhý bek na Ronalda a chtěl to na vápně slepit, to se mu nepovedlo a míč ideálně skočil Barymu na levičku. Historie s kočkolapem se opakovala a z golmana Modelů se tak stal muž zápasu. Bylo to vyvrcholením našeho tlaku v 55. minutě, do které se soupeř hodně bál o výsledek, zle jsme mu zatápěli a nevěděli kam skočit. Do jednoho útoku se dostal i Kuri, který po jednom ze zákroků nečekal a středem si to namířil na bránu, kde ho za půlí zastavil až faul posledního hráče. Marná sláva, následovaly tři brejky jako přes kopírák, kdy postupovali ve dvou, třech většinou na jednoho obránce a lehce vykombinovali až do prázdné. To nám sebralo vítr z plachet i na tak větrném hřišti a skončilo to nedůstojných a neodpovídajících 1:5.
Vem to ďas, za tejden to hrajem zas, a to v úterý 27. 3., poprvé na domácím hřišti na záběhlickém Ovčíně ve 20:15, proti nováčkovi, který na podzim vyhrál 5. ligu, týmu Torolka.
Pojďme se sejít v plné sestavě a s chutí si na Ovčínské aréně zastřílet!!!
P. S. Míč, který jsem si jel v neděli v noci vypůjčit od Pímy, jsme skoro ztratili. Našel ho až po 15 minutách Kuri, který se spolu s ostatními vrátil na plac a ve tmavé noci skenoval oranici za lajnou. Soupeř takové štěstí neměl a míč nadobro ztratil. Ale prej ho minule někomu čórli na Motorletu, takže cajk. Nicméně Losy kupuje nový Rotejro, každej mu vyplázneme 140 Ká.
#sb87
Sestava: Kuri (G), Čermi (C), Bary, Losy, Vachy, Čermi ml., Zub, Tesy
Góly: Čermi ml.
Asistence: Kuri
Statistiky zde:
SB87 Branky Body
SB87 Branky Body
