Klišé, že fotbal nemá logiku, se vyplnilo ve skutečnost. Dlouho jsem to nezažil na vlastní kůži tak jako včera večer. Oranžový predátoři, kteří v posledních třech kolech nasázeli neuvěřitelných 36 fíků nás přišli rozsápat na Pražačku, kde to nemáme moc rádi, idkyž v minulý sezóně jsme tu nehráli a v tý předchozí nás tu výhra 7:6 se Stevem a se Skočákem v sestavě nakopla k vítěznému tažení a díky debaklu Felixu 13:0 na tomtéž hřišti v posledním kole taky k postupu do trojky. Improvizované sestavy jakoby toto hřiště přitahovalo. Po incidentu s parkováním, kde na Baryho místní domobrana a concierge vytahovali kudly a chtěli ho i gumy propíchat, jsme nakonec našli pěknej legální flíček poblíž brány. Přijela nás celá zdecimovaná sestava, ve který chyběl Píma, doléčujíc zranění z minulýho srandování s Hoblinou, nebyl Johnny golman ani Pavel, kterej se nějak zrakvil v posilce s činkou ve dřepu. Jako již tradičně nebyl Pepa, kterej si udělal výron na velkym. Bary, Kuri, Losy, Luki a Vokyč v autě jednom, pak dojel i Čermi a Hugo a to bylo pánové všechno. Zápas jsem šacoval na deset 15:0. Vycházel jsem z následujících předpokladů. S Orange Predators jsme hráli dvakrát a i v dobách nejlepší sestavy, kdy jsme postupovali do dvojky, to byl jediný tým, který nás dokázal šmiknout a ještě k tomu rozdílem dvou tříd. Na tydle prostě neumíme. Navíc mají fazónu jako sviňa. My máme v sestavě dva týpky 30 hodin po marathonu, dva odjinud a golmana, kterej není golman, ale zraněnej hráč z pole, kterej po cestě na zápas koupil rukavice na benzince, zabalený v mikroteňáku. Byla na ně sleva. Když sis koupil 20 litrů nafty a kofolu, vyšli na pade. No a takhle nakročený jsme si dovolili vyrukovat na ty oranžový šelmy. Nutno dodat, že to byl nejslušnější tým, se kterým jsme doposavad hráli, ani slovo a to museli bejt tak nasraný z průběhu, no čtěte dál.
Během pěti minut nás začli motat a nepustili nás vůbec k míči. Po několika zákrocích nohami Losy nakonec přeci jen kapituloval, protože Bary se vytáh z obranu do útoku, Losy odkopem našel hlavu soupeře a ten už pohodlně vykombinoval do prázdný na 1:0.
Nedlouho na to jsme ale házeli u soupeřovy brány aut. A kdo četl pár posledních reportů, tak už ví, že na todle máme patent. Luki šel pro míč a zvolil zdržovací taktiku. Uběhly dobrý dvě minuty. Pak se domluvil s Barym, ten mu to hodil na přední a Luki petou do horní poloviny brány nečekaně srovnal.
Hráli jsme udržovačku, klasika nakopávání dopředu na nikoho a nepřelejzání půle. Z toho nás vyvedla kombinace na naší půli, kdy se po autu dostal k míči útočník hostí a nekompromisní pumelicí vymetl pavouky ze šibenice. 2:1. To nás trochu naštvalo, páč to byla už jen ojedinělá šance nešance.
Za nedlouho se dostal do úniku po Lukiho příhře Kuri, kterej šel sám na bránu, udělal kliku golmanovi, ale síla v nohou ho zradila a už to do prázdný neuklidil. Holt 42 km v nohách bylo znát. Ke konci poločasu se ještě v perfektní pozici objevil Luki po Kuriho pěkné nahrávce, ale soupeřův velmi kvalitní golman kryl obě jeho střely, stejně jako střelu z úhlu takřka do prázdné Kuriho v naprostém závěru půle, kdy ho perfektně našel Bary. O přestávce Kuri konstatuje: "Ty vole, je tam šance, to není možný."
A taky že jo. Ve druhý půli jsme bojovný obrátky ještě více rozjeli a dřeli do padnutí. Hugo s Vokounem jezdili a nedali predátorům čuchnout. Losy, ač zraněný na kostrči po střetu s útočníkem z první půle, lapil vše, co mu přišlo pod nohy, rukama teda nic, ale nohy byly neomylný. Tyče zvonily, měli jsme holt i kus kliky. A o to větší, že když jednu z kolmých průnikových přihrávek soupeře Kuri upálil svící do pytle, zpětná faleš míč udržela za půlkou na hřišti. Tu nezištně míč následující Bary se ho ujal a pádil na golmana. A před ním špičkou servíruje Čermimu vyrovnávací mlsandu 2:2. Neuvěřitelný, saháme na bod.
A za chvíli je dílo oranžového zmaru dovršeno. Do velké šance se po Čermiho autu dostává Kuri a netrefuje na zadní jen o pár čísel. Pak už ale agilní Bary, jakoby ani včera neuběh maratonský běh, pálí a míč se odráží k Vokounovi, který je zády k bráně. Tempem zkušeného padesátníka se obrací a z otočky flákne míč do stejnýho vinglu, do kterýho jsme v první půli inkasovali. 3:2. Chvilka ticha, nechápeme, co se to stalo, pak začneme křepčit jak malý děti, že vedeme.
Teď už jenom beton, jenom beton. V jedné tutovici se ještě mihnul Hugo, hezky si slepil vysoký míč a z halfíku napálil golmana do břuchu. Dál dřeme a přichází hektický konec. Minuta do konce a my vykopáváme, míč ztrácíme, soupeř vysílá příhru dopředu, kterou odvracíme na aut nebezpečně blízko u brány. Posledních deset sekund a trma vrma před naší bránou, míč lítá sem tam a tu se objeví u predátora číhajícího na zadní, který ho skluzem z ostrého úhlu dává do tyče. V tom okamžiku zní poslední hvizd a my jsme v euforii. Vypsat kurz, tak dorovnáme Leicester nebo Eddieho "Orla" Edwardse. I to se dá, přátelé, zažít na pažitech pražské hanspaulky, todle byly body navíc, jooo! Tak neváhejte a příště se dostavte, hrajeme s dalšíma nováčkama z Přezletic, prdel Kbely, pondělí 16. 5. 18:15h.
P.S. Po zápase si oranžádi sedli do kruhu a diskutovali. Diskutovali dlouho, ikdyž už se světla nad Pražačkou zhasínala.
Sestava: Losy(G), Čermi (C), Bary, Luki, Kuri, Hugo, Vokoun
Góly: Luki, Čermi, Vokoun
Asistence: 3x Bary
Statistiky zde:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1DwRRj0a45TYsuBMzLUTbXmrVKijO7wlJuuXoMP3uhUI/edit#gid=1286650419
Žádné komentáře:
Okomentovat