Na Hrabákový se parkovat nedá, čili to příště chce tam bejt ne 15, ale aspoň 20 minut předem. Posílil nás Dosky, který si po více jak roku okusil jaké to je hrát za SB. A podle zákulisních informací si zase dlouho zahrát nepude. Měli jsme tak pohodlně dva na střídání.
Začali jsme velmi dobře a naše odhady z před zápasu, kdy se proti nám scházel soupeř s vyšším věkovým průměrem a s dresy z roku 92, se potvrdily. Po Pavlově průniku se odražený skákavý míč odrazil ke Kurimu, který bez problémů prostřelil Keharova golmana. Tento vzezřením syn nedávno zesnulého Vlada Štancla, i stejnou postavou, nevypadal, že by nám měl dělat na brankové čáře jakékoliv problémy. 1:0.
Za chvíli bylo hej zase, když si Luki pěkně na vápně narazil s Kurim a zavěsil věšáka do vinglu na 2:0.
Hráli jsme kombinačně po zemi, přehrávali soupeře, jak jsme chtěli. Čermi volil ve slibném úniku místo střely nepřesnou příhru. Pavel se poučil a v podobném úniku z úhlu volil bodlo, které jen stěží Vlado vyrazil. Bary se střelou také zaváhal. Pak si Dosky vyměnil po staru s Čermim a bodýlkem píchnul žihadlo svižně na zadní tyč, 3:0 a byli jsme hodně nahoře.
Možná až moc, Dosky si začal hrát na Beckenbauera u lajny, patičky, míč ztratil a ten byl z úhlu vystřelen velmi divně tak, že šel o přední tyč do zadní šibenice. 1:3, to bylo laciné.
Hrát takticky, když vedeme a kontrolujeme zápas, nám je zcela cizí. Hlad po gólech nám velí útočit a nehledět na obranu. Naši beci často vyráželi do kontrů, ale po ztrátě míče se za ně už halvové nestáhli. Jednou to takhle neodhad Kuri a nechal za sebou útočníka jít pohodlně na Johnnyho, kterémužto houslemi vstřelil kontaktní gól na 3:2.
Rozhodčí byla holka ve věku tak 17 let a sekundoval jí kamarád tak stejně starej. Vyplynulo z toho, že pískala poprvé. No spíš nepískala. Za první poločas pískala jenom góly a začátek a konec, bez faulů. Až jednou jí něco z hůry osvítilo a zadula a pískla faul pro nás, po pěti sekundách od doby, kdy se stal a v naší výhodě. Bohužel právě ve chvíli, kdy Kuri efektně z otočky volejem uklidil na 4:2. Gól neplatil a měli jsme prachsprostý trestňák.
O to víc zamrzelo, když jsme z protiútoku nemastnou střelou patou, která Johnnyho překvapila, inkasovali. Johnymu to nějak podrazilo nohy, ten šourák, spadl a vykopl balon pouze před sebe. No a tak ho stařík do naší brány dokop, že jo. 3:3 a my začínáme téct. Obrovskou šanci neproměnil Losy, který míč stojící volně na vápně levičkou pálí se zavřenýma očima do jediné golmanovy nohy postavené na čáře. Píská se půle. Během přestávky jsme potřebovali někoho, kdo by nám poradil, jak se uklidnit a s přehledem nad těmadle nazdárkama vyhrát.
Krátce po ní, po jednom z mnoha nedůrazem prohraných soubojů na půlce, za naší obranu opětzaběhl hráč soupeřova Clubu, na kterého Luki pouze koukal, vyrazil pozdě, ve chvíli, kdy přihrál před prázdnou, kde stínoval Kuri, 3:4. Luki a Kuri jsou záložníci, ne bekové a teoreticky by v těchhle místech vůbec neměli co dělat. Je to můj názor a může bejt, že je španej. Já jsem ale neviděl, že by některý ze soupeřovic beků byl dál než na půlce (a to se netýká jenom tohoto zápasu). Prostě to zalepili, nikam nevybíhali a takticky si nás dali jako užovku. Když nemáme takticky a fyzicky na to hrát hezkej fotbal, kdy beci vybíhají, komunikují a za ně se vrací halvové, pak bychom měli hrát zajištěnějc, dostáváme moc gólů a to nás psychicky sráží. V tomdle zápase jsme hráli dobře do doby, kdy jsme dostali první gól. Pak jsme se začali bát o výsledek. Nesmyslně. Měli jsme to stáhnout a nikam se nehnat. Je to poučení pro příště.
V následujících dlouhých minutách jsme marně hledali cestu k soupeřově brance, byl tam beton. Začli jsme trošku přitvrzovat, ale naprosto v rámci pravidel, skluzy čisté a tak. Bohužel soupeř, u kterého nikdo z hráčů v životě fotbal nehrál, toto bral jako provokaci, křivdu rozhodčích a začal řvát jak na lesy a surově oplácet, za což neviděl ani kartu. Kouskovaná hra, naše nepřesnosti, neproměňování šancí a zvyšující se nervozita nám moc nepřidala. Jaká úleva, kdy se v 52. minutě trefil Kuri po Čermiho rohu na 4:4. Teď už je to naše, joo!
Rozehra. Zoufalá střela z půlky. Johnny chytá do děravého koše. Míč pohodlně doráží plešoun na 5:4. A je po prdeli. To není poprvé, kdy jsme dostali gól hned po rozehře, více koncentrace je třeba.
Vrháme ještě vše do útoku. Kuri na hranici sebeobětování při kterém si vyvrt kotník dovnitř, stihl nakopnutý míč na čáře, ten dobíhá Luki u autové lajny a přes hlavu centruje, Kuri volej, ale nad. To mohlo bejt pěkný. Rozehraný přímák na vápně Kuri zahazuje vedle. Poslední závar ke gólu už nevedl a tak se stalo, že jsme prohráli s týmem, který nám neudělal jedinou kličku a náš golman neměl jiný zákrok, než při gólových situacích. O nazdárkovství Keharu svědčí i to, že aktivně běhal pro zakopnuté míče i sto metrů daleko, když hájili těsný výsledek v poslední minutě. Prostě kvalita soupeře nula a opět se potvrzuje, že fotbal nemá logiku. Každopádně soupeř byl jiného názoru a začal do naší mrtvoly po zápase kopat, že jejich výkon na nás v pohodě stačil, což vyústilo ve velkou hádku, která poté pokračovala i interně v našem týmu. Emoce plály, ale není se čemu divit, takovoudle potupu jsme dlouho nezažili.
Borcí, nic není ztraceno. Leží tam 10 bodů. Máme na to je všechny urvat a do postupové trojky se dostat. Skupina je dost vyrovnaná a považte, náš soupeř se v nekompletní tabulce sluní na prvním místě. To mi poser záda.
Dobrou zprávou je, že nás konečně posílí Zdena a snad se ukáže i Gusta s Pímou. Ve čtvrtek 18. 5. od 19:15 v Malešicích nás čeká zápas s posledními Modrými Sviněmi, tak si pojďte spravit chuť. POME!
Sestava: Johnny (G), Čermi (C), Luki, Bary, Pavel, Losy, Kuri, Dosky
Góly: 2x Kuri, Luki, Dosky
Asistence: 2x Čermi, Kuri, Pavel
Statistiky zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat