Na 2:1 dával Kuri po našem rohu a střele Zuba, která asi šla do brány, ale ještě lízla Kurimu bradavku a zaplula do brány. Kuri se pak asi v desátý minutě trefil ještě jednou, levičkou po hezké akci, pak kličce Baryho a příhře na vápno 3:2. To byla taková 15. minuta.
Proč takhle přeskakuju? Protože vždycky minutu po tom, co jsme skórovali, jsme zase hned dostali srovnáváka. Kuri se dvakrát zapomněl ve středu, nedoběh dozadu a z jeho místa to tam padlo, jednou pěkně utaženým věšákem, podruhý plackou, potřetí nevim, prostě to, co ani ostřílený Tesy v bráně nemohl krýt.
Do tohodle mače v úporným třicetistupňovým vedru, čtvrt hodiny před šestou nám pomohl Píma. Díky němu jsme měli jednoho na střídání. Od asi 15. minuty jsme měli i druhýho, protože po vydatném venčení Borderkolie přikvačil Turkey. Jakž takž jsme to slepili, ikdyž na tak důležitej mač a v takovymdle počasí by to chtělo asi víc. Do konce sezóny se ale omluvil mladej Čermi pro únavovou zlomeninu nártu a taky Zdena, kterej čeká v srpnu potomka, tak už se sotva valí. Do toho nějaká ta rodinná oslava, učení, práce, no a výsledek je, že teda od 15. nás bylo tak akorát, ale sil ubývalo hrozně rychle. Budu mluvit za sebe, já jsem si takhle hluboko setsakramentsky dlouho nesáhnul. Byl jsem blízko dnu a po zápase padl jak podťatej. Morál mi dodala žena s dětma, který se byli poprvý podívat na tátův fotbal.
To na soupeři únava znát nebyla. Mladí Rusi, kteří dělali kličku v takovým tempu, že při třetí změně směru jsme my reagovali teprve na tu první. Z toho pramenilo i dost faulů a jednou jsem myslím i upad :) Byli jsme doslova jako hadr na holi, bez šance nějak zasáhnout míč. Fakt to byli štírci. My ale, jak známo, hrajeme zkušenostma, ikdyž, jak se zase v závěru ukázalo, pořád to nehrajeme dostatečně chytře.
Když už jsme u zkušeností, Píma proměnil Kuriho pas při brejku mazáckou střelou po zemi, kterou jejich brankář - nebrankář nemohl chytit 4:3. A pak přišel gól utkání, kdy jsme je rozebrali zlevý na pravou, Vachy dostal vysokej míč do úhlu, narval to na kříž perdou, kde z nulovýho úhlu tři metry od brány Bary nastavil hlavu a zase na kříž to zapadlo za tyč. 5:3. Do půle jsme stačili dostat dvě tyče, ale taky neproměnit řadu velmi dobrých příležitostí ať už Pímou, Zubem nebo Kurim.
Ve druhý půli jsme drželi příznivý stav, a to celkem dlouho. Tak třikrát, čtyřikrát nás bostonští těžce vyšachovali, ale buď prováhali střelu, nebo je naše obrana zablokovala, nebo to lapil Tesy anebo zase zvonila tyč (to už byla střela v podstatě do prázdný) a jednou břevno. Nehráli jsme nějakýho zanďoura, měli jsme tam taky pár věcí, vepředu to občas podržel a rozdal Čermi a pak následovaly jedovatý střely, protože jsme věděli, že v bráně je slabina. Chtěli jsme dosáhnout gólu jistoty, ale tentokrát nám štěstí tolik nepřálo.
Bojovali jsme, Bary do toho i přes bolavý koleno šel jak sviňa, Vachy si dovolil dvakrát sólíčko prakticky přes celý hřiště, Zub neúnavně podporoval útok, prostě jsme to celkem v klidu šolichali. Zápas se zlomil v okamžiku, kdy do konce zvostalo deset minut. Nějaká odražená střela z půlky, ne uplně pomalá, ale po zemi se šourala k Tesymu, který ale k našemu překvapení míč nechyt, ač úplně sám, do ruky, ale nakop ho pozemi doprostřed hřiště. Na půli se to Kurimu odrazilo od holeně tak blbě, že Rus šel ve dvou na golmana a proměnil. 5:4.
V tu chvíli najela stará známá písnička: Ty hlasy z mojí hlavy, nám řikaly, že to nedopadne dobře. Měli jsme ještě gól navrch, ale dostáváme se k tomu, že nehrajeme chytře. Za takovejch okolností možná bylo lepší to zabetonovat. Myslím ale, že oni měli takovou kvalitu, že by jim to hnalo vodu na mlejn, by nás rozebrali. A tak jsme nedrželi naše obránce na půlce, ale pořád se vytahovali a vypracovali si velkou příležitost, kdy Pímův nástřel pouštěl těsně před golmanem Vachy. Tam chybělo hodně málo k naší radosti. Jenže míč se odrazil od brankářovy nohy, brejk, jedna strana, na druhou a v 52. flek, 5:5.
Je nutno říct, že soupeř hrál taky v podstatě o všechno, jelikož po odečtení 4 bodů za nepískání byl předposlední. Zřejmě jim pravidla moc nejdou nebo je nebyli schopný přeložit, poněvadž první půli házeli auty jako při košíkový a ve druhý si rozehráli míč mezi sebou ve vápně. Taky zkraje střídali bez hlášení.
I my jsme potřebovali v boji o postup vyhrát, a tak jsme po rozehře roztáhli svoje vozatajstvo a míč zůstal u Zuba na posledním. Ten si zavzpomínal na starýho dobrýho Bekenbauera, ale míč mu byl nekompromisně uzmut a jejich asi nejlepší prcek to ale přísně urval pod klacek na 5:6. Za 4 minuty obrat dokonán a byli jsme všici v rici.
Dál měli víc a Kuri s vypětím posledních sil zablokoval střelu po dalších šachách, která byla už dorážena z metru do prázdný. K poslednímu výpadu se po krátké kombinaci na půlce jal Bary. Viděl Kuriho, který rychlostí půl metru za hodinu naběhl do ulice za obranu a poslal to tam hopsavě milimetrově. Kuri zase levou a utaženou poslepu prostřelil hetrikem na 6:6. Zbývaly dvě minuty do konce, které už žádný vzruch nepřinesly.
Nakonec tak šťastný bod. Po průběhu, kdy jsme vždy vedli a během 4 minut v poslední desetiminutovce o všechno přišli, bychom ale samozřejmě byli radši za body dva. Zbabělci, které honíme a kteří stojí v cestě do třetí ligy, "dokázali" již potřetí kontumačně vyhrát a vzdálili se nám na dva body a díky výsledku 6:0 už mají i lepší skóre.
Naděje umírá poslední. Věřím, že se dobře sejdeme na zápas s posledními Greenhorny, nováčky v soutěži, kterým musíme na cestu zpět do pětky nasypat pěkných pár na holou, abychom za a) měli lepší skóre a za b) bodovali naplno. Budeme doufat, že jeden ze dvou posledních zápasů s Ujde to či Bronxxxem Zbabělci prohrají a my se budeme smát naposled.
V úterý 12. 6. od 20:15, zase doma na Ovčíně na viděnou!
Dej si do kalendáře závěrečnou 29. 6. v 7 PM.
SB87
Sestava: Tesy (G), Čermi (C), Kuri, Bary, Zub, Vachy, Filip, Píma
Góly: 3x Kuri, 2x Bary, Píma
Asistence: 2x Bary, 2x Kuri, Zub, Vachy
Statistiky zde:
SB87 Branky Body
SB87 Branky Body
Žádné komentáře:
Okomentovat