To bylo tak. Sešli jsme se prakticky v top sestavě, jen škoda, že se omluvil Gusta, který měl od sedmi nečekaný briefing před natáčením východoněmeckého filmu s muži ve slunečních brýlích a s knírky a ženami ještě dávno před érou Gillette. Probíralo se: "Kdo se jak vohne."
Čekal na nás velmi nepříjemný soupeř, který se po hrůzostrašném vstupu do sezóny, kdy ve dvou kolech dostal 16 gólů, vzchopil a z posledních šesti mačů vybojoval 4 výhry a figuroval uprostřed tabulky s 10ti body. To, jaká to bude sebranka vymaštěných hovad, sprostých, namyšlených a zákeřných kriplů, jsme samosebou před výkopem nemohli tušit a hýřili jsme optimismem a nabuzením před rozhodujícím zápasem sezóny, který by nám v případě výhry zajistil přímý postup o vysněné patro výše. Jdeme od zápasu k zápasu, a tak jsme si nepřipouštěli naší aktuální formu sedmi zápasů bez prohry a pěti výher v řadě a nekoukali jsme nalevo napravo, kdy napravo není nic a nalevo hřiště č. 2, kde si to zrovna rozdávala Šméčka se Stevem o příčky někde pod námi.
Jak ale bude těžké udělat onen častokrát proklínaný poslední krok jsme zjistili velmi záhy.
Po prvotním oťukávání, kdy soupeř okomentoval naši rozehru hláškou "Prešov", inklinuje tak zjevně ke svým východním kořenům a také taktice, se které se hodlali držet, věda, že Bonellce to tudlenc sezónu setsakramentsky pálí, jsme si vypracovali dvě ložené situace, kdy Čermi dvakrát nedokázal usměrnit dva středně těžké míče do zívající branky. V průběhu poločasu jsme často vyzráli na obranu starým dobrým Čmaňou, ale bohužel jsme trestuhodně nedokázali skórovat, ikdyž Píma to tam sklepával pěkně a Zubovi na zadní nevyšel krok.
Trest přišel v osmé minutě a to hned dvakrát, kdy nám odfoukli míč z plachet slepené góly na 0:2. Nejprve Losy sóloval na vlastní půlce, o míč hbitě přišel a následoval úprk zpět. Zakopnutý míč aka centr na zadní, který šel vedle ovšem Losy suše napálil do vlastní brány, skoro přesně po vzoru neschvalně známého japonského hokejisty. Po rozehře Kuri vyrazil s míčem na půli soupeře, kde o něj přišel. Ten se kousek za půlkou u lajny dostal ke dvojce (bude o ní ještě řeč) a ta ho bez skrupulí nabombila přísnou plackou na zadní vingl.
Než jsme se rozkoukali, bylo ještě hůře, to když jejich nejagilnější a nejvíc agility schopný hráč Kopecký skryl svou střelu žudlavku za nohy jednoho z našich beků tak šikovně, že míč proklouzl i pod rukama Johnnyho, který tak ve 12. minutě vytahoval další laciný gól 0:3.
Gólostroj se teprve rozjížděl. Kuri prošel přes půl hřiště a v samostatném úniku ještě zvolil přihrávku na nabíhajícího Losyho, pro kterého to byl lehký úkol 1:3.
V té samé, tedy 14. minutě. rozehrával Bary tak, že to četli včera ve Večerní Praze, zase šli dva na nebohého Johnnyho a zase ho zesměšnili 1:4.
Útočili dál a Johnny se tak zapsal mezi karetní hříšníky, když zřejmě zahrál rukou mimo vápno, čelíc útoku z boku jeden na jednoho.
Za pět minut nám svitla naděje v podobě trestňáku, kdy z celkem nepochopitelných důvodů začala dvojka posílat sudího do ženských genitálií a nazývat ho ženou nejstaršího povolání. Píma dal doprava k lajně na Zuba, ten našel na rohu vápna Kuriho, který nezaváhal a flák to tam na 2:4.
Chtěli jsme hrát, věděli jsme, že to musí jít, ale zle nedobře nás podsekla další nešťastná čtyřminutovka. Vždy, když jsme poskočili o stupínek nahoru, zase jsme o dva spadli dolu. Rozhodčí totiž pustil faul zezadu na Kuriho, který na půli přebíral rozehru od Johnnyho. Brejk byl bleskurychle a neomylně proměněn. A stejně tak čtyři minuty před koncem poločasu to tam spadlo, když už nevěděli co s tím a zpoza vápna do toho prostě píchli bodlem. Zase k tyči, Johnny bez šance, žádnej zákrok a 2:6, průměrnej tým, všechno mu tam spadlo a z úst soupeře zněly oslavné výkřiky "Kdo je tady první?" ba dokonce výsměch, pošklebky a projevy nesportovního chování, hulvátství a na hřišti surovost. A to se nedělá. POKORA hoši. Podívej, jak se to odvíjelo dál.
Ještě do půle se po přihrávce Martina tak, jak to umí jen on, uvolnil pan Samek a svou A´ vystřelil švunkem o promáčenou umělku alespoň křivý úsměv na naši tvář 3:6. Cesta byla ještě dlouhá a Palouk nám nic zadarmo nedal. Ani míč, který v přerušené hře Kurimu dvakrát ukopli od ruky a pak mu ještě podrazili nohy, nebyl brán rozhodčími jako nepravost či nesportovní chování. Ale všeho do času.
Ve druhé půli jsme se z šíleného scénáře první poloviny rychle oklepali a hřiště ovládli. Soupeře jsme pouštěli ke sporadickým útokům, které ne že by nebyly nebezpečné, ale už jsme nepovolili to, co předtím. Píma ve 34. nahrává před branku Kurimu, který vystřelil už svý 18. gól v sezóně na 4:6. Toho si evidentně všiml i soupeř a pořádal na něj hony. Dvojka v nepřerušené hře a bez balonu vystavila strom. To samo o sobě bylo na druhou žlutou. Dlouhán, který byl sice technický, ale v hlavě evidentně stejně kvalitně vylízaný, udělal podobnou prasárnu hned dvakrát a vymaloval tak Kurimu na stehně třetí koňar do toho samého místa. Bez žluté odezvy. A tak když se mu konečně povedlo se vyhnout všem kosám, uvolnil se na středu a mohl pálit. K překvapení všech ale zvolil prudkou nezištnou na zadní tyč, kde přijel bravurně na sáních Bary a snížil na nadějných 5:6, 38. minuta.
Soupeř zahrozil jedovatou střelou do břevna, vyslanou Kopeckým. Mezitím jsme ale sváděli boj před soupeřovou brankou, ale nedařilo se nám prosadit. Ve velmi dobré pozici byli oba Čermi, Kuri střílel přes hlavu do tyče, neustále nahlodáván dvojkou, že je žena, simuluje a že dostane po zápase pěsti a facky. S patřičným moravsko-mongoloidním přízvukem. Na každou svini se vaří voda i na tudle dagestánskou svini a past sklapla po hezkém uvolnění se Zuba a žlutém faulu. Rozhodčí se museli poradit a evidentně mu sečetli všechny fauly dohromady a vymetli ho ven.
K našemu překvapení se Paloučtí začali zcela seriózně ptát, jestli můžou normálně nasadit náhradníka, místo onoho vyloučeného prasete a na dotaz, zda někdy hráli fotbal, odpověděli, že hrají hanspaulku. Pravidla jsou jasná. Za faul je karta, za druhou jdeš ven a když jdeš ven, nehraješ, jseš vyloučenej a když jseš vyloučenej, tak nemůžeš hrááát aaa... a z trestňáku to tam nějak neskutečně skrz zeď procedil Martin, byť míč ještě důrazným skluzem dorazil Bary, jako správný syn kapitána tak srovnal a zvedl prapor Bonelly nad hlavu do boje. V 50. minutě to teda bylo 6:6 a co víc, za hrubé nesportovní chování (viz výše posílání rozhodčího do ženských genitálií a nejstarším řemesle) byl vyloučen Kopecký a poslal tak žlutý Palouk do třech. Naskytla se nám tak nevídaná šance nakonec z tohoto horskodrážního zápasu vydolovat výhru, hraje proti třem zbylým v poli. Moc jsme ale nevěděli, jak se tento zlatý podnos nosí. Rohy jsme kopali dlouhé, střílené na zadní tyč, místo abychom to v klidu rozehráli. V průnikových přihrávkách bylo moc razance a když už jsme to vykombinovali, jejich golman předvedl tři zákroky utkání, kdy zejména Barymu vytáhl králíka z klobouku. Navíc oni se ve třech nevzdávali a hráli, mysleli si, že totiž prohrávají, než jim to za pár minut došlo. Jezdili po zadku a skluzy nám nadělávali trable. Dokonce napadali, a když v 54. minutě Kuri na posledním sám kopl do země místo do míče a Bary se rozhodl nezatáhnout za záchrannou brzdu proti dvěma upalujícím soupeřům, to mi poser, oni nám ve třech fakt dali góla na 6:7 a to byl náš vrchol zmaru a opět jsme slyšeli výskání a projevy primitivní radosti na úrovni pomocné školy.
A tak jsme posedmé jako Fénix vstali z popela, když Kuri za minutu napravil svou hrubici a loupnul to na zadní, kde se prosadil Čermi a zase nás jako kapitán vytáhl nad hladinu na 7:7.
Soupeř rozehrál kulišácky střelou, která byla tečovaná na roh a byla z toho lehká trma vrma.
Posledních 5 minut letělo světelnou rychlostí, nám se tam z nějakýho důvodu nedařilo dostat, když z poslední kloudné akce z naší strany dával Martin na lajnu vedle tyče Zubovi a ten dechberoucím způsobem z nulového úhlu, jistě chtěně místo hledání spoluhráčů před bránou, zasunul míč za zadní tyč a tentokrát jsme řvali my! A jak! To bylo slyšet minimálně dole v Libni. 60. minuta, 8:7!!!
Kdo by si myslel, že to je konec, nebyl. Naše nervy byly ještě vystaveny testu a srdce klinické smrti. Rozehra do lajny, kde míč ukopl Bary evidentně do nohy soupeře. Ten se samozřejmě nepřiznal. Aut byl ale máván pro ně a vhozen do ohně, kde si pro něj doběhl Johnny a připsal si první zákrok utkání a vylepšil tak své procento neúspěšnosti na 92 % :) :)
Míč jsme dostali k soupeřovi, ale šanci neproměnili. Následoval poslední výkop. A ten letěl, pánové, dobře. Padal do vinglu. Oblíbená laskomina pro naší jedničku mezi tyčemi. Hele, břevno, sražení se s protihráčem, míč do Johnnyho zátylku a odráží se těsně vedle na roh. Ještě poslední střela vedle a píská se konec. Jak řikám, nevymyslíš.
A proto to hrajeme.
To je naše srdíčko.
Samson Bonella #87
#klubzakterejchcešhrát
P.E.S. který štěká nekouše a tak dvojka spolu s ostatními výtržníky sklopila ocas a ještě za slabého výhrůžného hulákání se pakovala z placu vyprovázena naším skandováním: "Kdo je první?!!!"
Morovka pilchtila, bez ohledu na výsledek posledního zápasu jsme první a postupujeme do trojky.
4.12. poslední mač zase doma, tentokrát od 19:00. pojďme to dotáhnout a udělat si žízeň na pátek 7. 12. od 19:00 U Kalendů. Back to basics.
Sestava: Johnny (G), Čermi (C), Kuri, Bary, Zub, Píma, Martin, Losy
Góly: 2x Kuri, 2x Bary, Losy, Čermi, Píma, Zub
Asistence: 3x Kuri, 3x Martin, Píma, Zub
Statistiky zde:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1DwRRj0a45TYsuBMzLUTbXmrVKijO7wlJuuXoMP3uhUI/edit#gid=1572460588
Žádné komentáře:
Okomentovat