Report z tohoto velesmolného zápasu, píši 6. prosince, jelikož se na něj Vojta zcela vysral, za což mu zacinkalo 300 do kasy. Ve světle naší současné sestupové definitivy má tento zápas mnohem větší dopad, než jsme si zprvu mysleli. Bude chybět více faktů, je to už totiž nějakej pátek a já byl párkrát v hospodě vypálit mozkové buňky a promazat paměť. Zkusím nějakej vejškrab.
K zápasu jsme nastoupili po 15 gólovém přídělu z předchozích dvou utkání s vědomím, že bychom měli vyhrát, abychom se nedostali do sraček. Soupeř byl na tom podobně, ale disponoval několika rychlonohými a hlavně mladými štírky a zavalil nás střelami hned od začátku. Navíc byl kibicován dvěma trénéry v rozlišovácích Policie ČR. Nestačili jsme v žádném směru, a tak nebylo divu, že jedna z vydařených střel skončila za Mottlikovými zády 0:1
To nás muselo probrat a taky probralo. Kuri rozjíždí akci za akcí a je velmi aktivní. Po pěkném Vachyho uvolnění dává po zemi před bránu, kde Vory překvapivě proměňuje do prázdné :) 1:1
Naše nadechnutí a elán přechází velice rychle ve výdech a studenou sprchu, to když Vachy v lehoučké tísni dává Mottlikovi vedle vápna, který odkopává do lajny. Zdánlivě ztracený míč vrací neuvěřitelně z první frajer ku-klux-klanu do prázdné. 1:2 a my nechápeme jak to tam procpal. Tak končí i první půle, ve které jsme snad i měli pár šancí, ale koncovka vázla.
Druhá půle začala lépe z naší strany a blýskalo se na lepší časy, jelikož ze z pomalu zrekonstruovaného bytu doráží Zbych, který do té doby dohlížel na dlaždiče. Jenže jakmile se převlík, vletěl na hřiště nerozcvičenej, po víčka v medu, na půlce ztrácí nazdárkovsky míč, který putuje nalevo k volnému hráči z Bronxu, který střílí levičkou zpoza vápna a hraje na Mottlikovy stradiváry 1:3 hodně lacino.
Vypadá to na další prohru, ale nevzdáváme to, chybí půlka půlky a Zbych se po Voryho příhře zleva prosazuje na 2:3, křeše tak naději. Od této chvíle je na hřišti jen Paráda a zaplavuje Bronx jedním útokem a střelou za druhou. Pět minut do konce a naděje asi hasne. Vachy na půli nachází autem tři metry před vápnem Kuriho, zády k bráně. Ten lepí a točí se na levičku, párkrát potáhne, naznačí a pálí dvojema houslema na 3:3 a euforie propuká.
Jsme na koni, v Bronxu by se krve nedořezal. Sázíme vše na výhru a v posledních 3 minutách má ještě Zbych s Kurim dvě slibné šance. No a když zbývá do konce 10 sekund, dostává se soupeř k braku, po kterém se ocitají jejich dva frajtři sami ve vápně a popravují Parádu na 3:4, okamžitě po rozehrávce se píská konec.
Jsme hodně nasraní, nedostat tendle gól, mohli jsme ještě v posledním zápase s Mileniem bojovat proti sestupu a co víc, výhrou si zajistit pětku i do další sezony. Ale takhle šlo už jen o to hovno. To by ale nebyla Paráda, aby si to takhle nepohnojila v posledních chvílích zápasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat