Vyspáváme do půl 10. Jdu běhat a Káťa mě doprovází k jezeru, kde
kupuje proviant na snídani. Po 6 kilometrech a půl hodině rekognoskace terénu
kolem jezera jsem zpět a královsky snídáme a pijeme to šáňo ze včerejška. Lehce
po jedenácté vyrážíme na okružní cestu. Míjíme ohromnou Vilu Bled, někdejší
Titovo letní sídlo. Cesta vede mezi stromy různými zákoutími. O turisty a také
Čechy tu není nouze. Jedni z nich nás fotí s vymalovaným pozadím
kostela Sv. Marie na ostrůvku a hradem tyčícím se na 100m vysoké skále nad
jezerem. Tenhle obrázek byste vymysleli jen při pomyšlení na ultra romantiku.
Přicházíme k půjčovně lodiček, která je o dvě eura levnější než
ostatní a navíc je to k ostrovu nejblíž, takže se nenadřu. 10 EUR na
hodinu za takovýto výlet je fér. Po krátkém osahání vesel za to zaberu a
překvapuje nás, jak to jede rychle.

Káťa fotí vůkol a za 10 minut parkujeme na
ostrově. Skoro dochází k situaci jak vyšité z Neváhej a toč. To když
mám jednu nohu v lodi a druhou na molu. Takřka v provazu se mi na
poslední chvíli podaří loď přiblížit zpátky, jinak bylo o zábavu postaráno.
Vyšlapujeme pár desítek schodů a kocháme se výhledem z pod kostela, na jehož špici neustále turisti zvoní na zvon. Dávám jedno a Káťa si jde pro zmrzku, bohužel jí zklamou, není bezlepková. Na čas parkujeme lodičku zpátky v přístavu a pokračujeme dál přes travnaté pláže, mola, olympijské veslařské centrum, jakési divadlo, zrekonstruovanou Vilu Zlatorog a další krásnou vilu. Najednou vidíme rybáře, jak s něčím zápasí. Po chvilkovém boji tento Čech vytahuje jak se později dozvídáme metrového kapra o váze 22,5 kg. To je macek.
Za cvakání fotoaparátů všudypřítomných Japonců nebo Korejců se jdeme posilnit před výšlapem na hrad do restaurace s krásným výhledem na vyšperkovanou plovárnu a jezero – Grajska Plaža. Káťa si dává salát s flákem grilovaného tuňáka a já houbovou polívku. Škoda, že nám při odchodu sdělují, že mají nabídku bezlepkových těstovin.

Káťa fotí vůkol a za 10 minut parkujeme na
ostrově. Skoro dochází k situaci jak vyšité z Neváhej a toč. To když
mám jednu nohu v lodi a druhou na molu. Takřka v provazu se mi na
poslední chvíli podaří loď přiblížit zpátky, jinak bylo o zábavu postaráno.
Vyšlapujeme pár desítek schodů a kocháme se výhledem z pod kostela, na jehož špici neustále turisti zvoní na zvon. Dávám jedno a Káťa si jde pro zmrzku, bohužel jí zklamou, není bezlepková. Na čas parkujeme lodičku zpátky v přístavu a pokračujeme dál přes travnaté pláže, mola, olympijské veslařské centrum, jakési divadlo, zrekonstruovanou Vilu Zlatorog a další krásnou vilu. Najednou vidíme rybáře, jak s něčím zápasí. Po chvilkovém boji tento Čech vytahuje jak se později dozvídáme metrového kapra o váze 22,5 kg. To je macek.Za cvakání fotoaparátů všudypřítomných Japonců nebo Korejců se jdeme posilnit před výšlapem na hrad do restaurace s krásným výhledem na vyšperkovanou plovárnu a jezero – Grajska Plaža. Káťa si dává salát s flákem grilovaného tuňáka a já houbovou polívku. Škoda, že nám při odchodu sdělují, že mají nabídku bezlepkových těstovin.

Výšlap na hrad, který se zpočátku jeví jako strašný není vůbec hrozný a za
15 minut jsme na místě. Prohlídka hradu za 9 Eur/os. je pěkná, za zmínku stojí samozřejmě hlavně ten pobled z více
než 100 m nad jezerem.


Žádné komentáře:
Okomentovat