Probouzíme se s lehkým střepem v hlavě, následek sektového opojení a včerejší únavy. Zjišťuji, že jsem si doma nechal vhodnou obuv, a tak budu na burana v pantoflích. Jdeme na snídani a chceme do Thermalu. Tam je ale plno, a tak bereme festivalový deník a snad nás zachrání nedaleký Ovo bar. Tam je sice volno, ale vedro. A nemají vajíčka. Zpruzelí neustálým hledáním místa, kde naplníme žaludky, které se táhne už od včerejšího večera nakonec, jak to bývá, volíme cestu největšího zla. A tou je Restaurace Charlie, naproti Ovo baru. Dle meníčka, skládajícího se z fotek jídel víme, že tady to bude zlý. Zásadově se jako jediný zachová Lukáš a odmítá tu cokoliv pozřít, nechtěje tak pokračovat v jezení shitů, po včerejším půlnočním zážitku s vypraženým langošem ve vyhlášeném okýnku v uličkách směrem k autobusáku. Jdu do špaget pomodoro, na kterých se snad nedá nic zkazit, Káťa do omelety s žampiony za 149 Kč, Monča nakládaný hermelín za bratru skoro kilo. Pomodori byli spíš aglio, postupně jsem vyndal ze změti špaget asi šest stroužků česneku nasekaných "hezky úhledně" víc než na hrubo. Ostatní si ani za mák nepochutnali, ale co, máme co chceme. Konečný účet dává korunu na vrch drzosti, s jakou si tato restaurace na velmi dobrém místě (které bohužel jistojistě navštíví řada turistů a nabyde tak zkušenosti s úrovní lokální gastronomie) dovoluje nabízet své služby. Nealko lahváč za pade, střik džus voda 75, no celkem jsme o pětikilo chůdší, za to o víc než sto kilo nasranější.S Káťou se vracíme s Vendou na hotel, Lukáš s Mončou jdou hledat něco dalšího k snědku. My v Tusculu od Vojty dostáváme nabídku lístků na film, která se neodmítá, i když zatím nevíme, co si pod názvem Umrika a kusou informací, že je to indický, máme představit. Naši hlídači, kteří z mise "Najít něco k snědku" přichází s kořistí párku v rohlíku doráží v půl 2, akorát.
Po krátké cestě k hotelu Thermal nám Vojta líčí v kolik přišel a kolik ho toho ještě čeká, je to holt filmová a večírková týdenní každoroční řehole.
Ke vchodu u červeného koberce přicházíme přesně včas, kdy přijíždí dva hlavní herci, režisér a scénárista v jednom a producentka. Fotíme a vidíme je zblízka, díky tomu nám však zavřeli dveře a my jsme dalšíhch 15 minut nuceni čekat ve strašném vedru napáskovaní na deseti čtverečních metrech s další stovkou lidí s lístky.
Po vstupu do Thermálu není od věci se vyfotit u několika zdí s pěkným logem letošního ročníku, na trhání lístků jít úplně zprava, abychom zbytečně neztráceli čas a baťůžkáři nám nezabrali místka, která nám poprávu náleží a už sedíme vedle Vojty, který má evidentně flashback ze včerejší noci či dnešního rána, a tak jde pro vody. Film začíná klasickým představením herců a tvůrců a proslovy. Díky perfektní překladatelce se dozvídáme se, že režisér byl ve Varech před deseti lety jako turista, že se mu tady líbilo a teď je tu s filmem, který vyhrál cenu diváku na Sundace festivalu, slušné. Hlavní herec hrál v Pí a jeho život a druhý herec poskoka v Grand hotel Budapest. Pí si připravil pro diváky překvapení a vysekl na Inda perfektně: Strč prst skrz krk. Za ovací náležejícím pánovi, který sundavá mikrofón jsme pěkně naladění na film. http://www.csfd.cz/film/403850-umrika/Krásný film, kde nechybí humor, nadšení, smutek a slzy včetně indického remixu songu Thriller nás více než nadchl, ve Varech se koneckonců moc vedle nestřílí.
Jdeme na hotel, kde střídáme hlídače, kteří od Vojty fasují lístky na soutěžní Heil, ze kterého jsou také nadšení. My tři mezitím jdeme nahoru Sadovou ulicí a pak doleva po hřebenu. Teplota tu je o poznání snesitelnější a my se kocháme architekturou. Zpátky dole na kolonádě je hic od rozpálených dlaždic, betonu, asfaltu, takže pádíme domů na koupání.
Všichni se pak scházíme na balkónku, kde diskutujeme filmy, popíjíme Riesling z Lidle a vorážíme. Po desáté Luki s Mončou míří lovit celebrity, konkrétně Richarda Gera do letního kina, kde od jedenácti uvádí Pretty Woman. My dopíjíme nealko šáňo a víno a jdeme na kutě.
Žádné komentáře:
Okomentovat