Den 17 – Úterý 24. 7. 2012: Go home

5:30 h budík, v 6 chceme vyjet, ale balíčky se snídaní, nejsou připraveny, ačkoliv jsme to včera 6x urgovali. Výjezd teda v 6:25 a máme jen 2 balíčky. Řídí Luki s Mončou, ostatní spí. Před hranicema se 12 km vracíme do Políkástro, páč nikde jinde nebyl shop. Utrácíme poslední evrá. Cestu zvládáme následovně. Luki projíždí Řecko a Makedonii, Venca Srbsko, Luki Maďarsko. V Makedonii dáváme jídlo, které nás překvapuje velikou levnotou. V Srbsku nás nasírá hajzldědek, kterýmu nechceme platit majlant za hajzlik, dáváme mu zbytek drobných EUR, který odmítá a když odjíždíme, hází je na naše Vitíčko. V Maďarsku se sekáme hodinu na hranicích a trochu se motáme v Pešti. Něco přes 1600 km zvládáme za 17 hodin a v HK jsme hodinu před půlnocí. Déšť nám pěkně vošplongi auto, který nám drželo celou cestu, díky Radkovi za půjčení! Moc jsme si to užili!

Den 16 – Pondělí 23. 7. 2012: Odpočinkový den 2

Snídaně a výměna večerních zážitků. V+K spí do 11ti, pak bazén a voraz. Zase gyros, zase drinky a karty, vaříme oběd, prohlížíme fotky a večer zase karty na balkónu. Tady máme velký zážitek se sarančetem, velkým jako tatranka, který přiskočí na stůl. Hned zdrháme, Káťa projevuje podprahový pud sebezáchovy, svlíká se skoro do naha a lehne na zem. Luki se pak sarančete zbavuje, jediný, kdo sbírá odvahu. Před půlnocí jdeme na kutě.

Den 15 – Neděle 22. 7. 2012: Odpočinkový den

Po snídani jdeme do moře, který není nic moc, něco jako Balaton. Lehátka jsou za 5 EUR. K obědu dáváme obligátní gyros, tzatziki a patatas. V obchodě si lepí Venca jelito na čelo a tak se jde pak radši blbnout do vln. Bazén a koktejly, píšeme pohledy, máme špicovou véču s octopusem, meze, makrelou. Růžové holky se fotí na bílých schodech a po cestě na véču Monča dělá rebélie. Prodávají tu dřevěné votvíráky ve tvaru pyje. Jdeme spát vyřízení a ještě fotíme červánky nad Athosem.

Den 14 – Sobota 21. 7. 2012: Na Chalkidiki

Bez budíku jak rybičky v 9:30 h, v jedenáct odjezd do Thessaloniki (čti Soluně). Po lehkém úletu poslechem Orlíku cesta pokračuje hladce. Prohlídka města dle průvodce, jak jinak, v největším vedru. Luki nás dobře dostal do Kástra (pevnost), ukecal alespoň na 5 minut, poněvadž je tu rekonstrukce a zavřeno. Obchody, cukrárny, Bílá věž – tady nás vytočily paní za kasou, byly to gumy. Platili jsme full charge za 20minutovou prohlídku, bez anglických popisků. Jíme kousek od věže, kde se číšník okrádá o 3 EUR a ještě k tomu máme gyros zdarma. Obtěžuje nás trochu jeden černoch, kterej navazuje Kátě na ruku náramek a pak za něj chce samozřejmě lóve. Trh je zážitek smradu, bordelu a hluku, ale má něco do sebe.

Konečně jdeme k autu, je nesnesitelné vedro. Prohlídka nám trvala 6 hodin. Nakupujeme piptí v Lidlu a jedeme do Sarti, hotelu Stefánia. Po cestě potkáváme auto se spícímdítětem pod zadním oknem a taky posloucháme Jacksona, Káťa se probouzí a povídá: „To je co song, to pecka.“ To je best offka víš… J

V Sarti se ubytováváme, vybalujeme stylem čtyřikrát do auta a pak za odměnu koupačka v bazénu. K+V jdou skouknout pláž. Večer dáváme párečky, rekapitulujeme den, hrajeme prší. Monča blije a postel vrže.

Den 13 – Pátek 20. 7. 2012: Vejšlap na Olymp

Třináctý den výletu, pátek, hezky vyspalí, snídáme lehkou slaninu s vejci od Káti. Chceme vyrazit v 8:30, ale klasika se nám to povede až v půl 11, kdy začíná pařit – značka ideál. Co víc si přát před pětihodinovou túrou do kopce. Vede z Litochora údolím řeky Enipeus, naše cílová destinace je base camp Prionia, odkud se normálně chodí na vejšlap na Olymp, autem je to 18 km klikaticí, nám se nakonec zdá, že pěšky to bylo dál, za to horší cesta. Překonat musíme 740 m převýšení, 9 km, obtížnost Médium. Nakonec to dáváme za 6 hodin, včetně hodinový přestávky na koupačku v ledový tůni, kde plave had. Cestou potkáváme rozmanité hmyzy a housenky. Jde se povětšinou lesem a pochopitelně furt do kopce. Kuri vypráví zážitky z minulých roadtripů, zejména o protivném Čechovi, který se v bulharském kempu Arapyja v Tsarevu neustále vyptával stylem: „Že jsem tak smělý…“. Tu potkáváme pár Čechů, kteří jdou v protisměru. Osloví nás pán. A povídá: „Že jsem tak smělý, vy jste Češi.“ Když se sebereme ze země, kam jsme padli smíchy, slušně jsme mu odpověděli a šli dál. To nejde vymyslet. Po návštěvě jeskyně a monastýru už nás čeká poslední výšlap s vypětím sil a vyřízení usedáme do bistra v Prionii. Máme slanou makrelu, čtyři rezavý vorosený lahvový Amstely u kterých se sekli a nenaúčtovali nám to, hranolky. Je tu vysokohorská přirážka. Je tu i Čech s dcerou, kterou si odváží na Piaggiu (pionýru).

Cestou dolu už musíme stopem, 18 km nedojdeme. Káťa zkouší jednu lesbu, která si vyrazila s holkou na kafe. L+M mezitím hned chytají Kanaďany z Quebecu, všechno fotěj a na každou naší fotku s hmyzem a caterpillarem avatarovým dělají WOW. V+K musí jít dalších 1,5 km k monastýru než jim staví plní Češi ze Šumperku. Lesba nepřijela, s Čechy by museli mít tři děti na klíně. Naštěstí už dvěma zoufalým ušlapaným horalům hned zastaví dva Rusáci (řidič je teda Rumun) s 15letou dcerou z Moskvy.

V půl 7 jsme doma, sprcha, pivko, vínko – 1 bílý, 2 červený. Hrajeme kent a prší. Nastřelený, že jako půjdeme do centra v rytmu kola na prohlídku města. Dáváme grilovanou kukuřici, na náměstí se tancuje kolo ve velkym. K -> M „Di tam, tady máš kapesník.“ Ještěže nešla, je to totiž organizovaný animační program. Mezi diskotékami se potácíme dál na gyros, litránek vína a nejlepší tzatziki a obsluhuje tu paní, co na nás z dálky volá česky. Máme to snad vytetovaný na xychtu? V+M se pokydali olejem, což řeší jar. Zpět Luki nese Monču na zádech a jde se spát.

Den 12 – Čtvrtek 19. 7. 2012: Meteory

V 8 h nehrozí. Místo v 9:30 h vyrážíme v 11:15 h, po nákupu pohledů a fotkou s paní z našeho Vagias studia. Čeká nás 400 km a 5 hodin cesty, s první zastávkou u klášterů Meteora. Cestou necestou dáváme oběd v grilu Vigla ve vísce Trygona. Zprvu se zdá, že neumí do pěti počítat, ale nakonec gastronomická paráda. Pstruh za 5 EUR vyndaný před našimi zraky z akvária, zabitý o hranu přepravky, pražený v mouce. Uvnitř bistra je pinčes ze šesti stolů, hajzl je turek a Káťa na něm má premiéru. Řeckej salát je topf, caciki nic moc.

Trošku znejistíme, kde ty Meteora jsou nebo spíše jak se tam dostat. Prohlížíme Megalo Meteoro Monastery, největší monastýr zde. Mazácky jsme tu v 16:20 h a mají do pěti ve. Vyhání nás přesně, když fotíme poslední fotky z vyhlídky. Stíháme i vnitřek monastýru, je to tu nádherný, určitě stojí za to vidět a mít víc času. Nakonec stíháme i Roussanou monastýr, kterej má do šesti, takže jsme nakonec upletli z hovna bitch. Jde se sem po mostku a turky tu mají na fotobuňku, he? Venca si vevnitř dává hroznou ránu o židli. Celkově má ránu, páč má džíny bez pásku a knoflíku, na půl žerdi a drží mu to ledvinka. Opakuji, ledvinka. Nasíráme se ke skupině Rusů a ve vzniklém zmatku projdeme zadarmiko a nemusíme tak platit každej 2 Evra. A to se vyplatí!

Platíme asi 13 EUR dálnice, cesta je USA shit, krajina masovejch vrahů. Další tři eura spolkne tunel Preveza. Dorážíme do lázeňského městečka na úpatí Olympu Litochoro, kde je to opravdu krásné. Máme trochu klinč, už se stmívá a nemáme moc ubytko, po poptání Lukim ale sháníme Papa Nikolaou guest house, 100 EUR na 2 noci. Procházíme prstem na mapě zítřejší výšlap na Olymp, kupujeme vajca, slaninu a koukáme na fotky a po 12. jdeme spát.

Den 11 – Středa 18. 7. 2012: Aspoň 100 m

Vstávačka v 9:15 h a než se vypakujeme, trvá to klasicky 2 hodiny. Jedeme Lefkadou na dechberoucí pláž Porto Katsiki. Trvá to hoďku.  Parkujeme mazácky v zatáčke zadarmo. Zase jsou trochu vlny. Voda je tu taková krásně modro bílá, zřejmě je to vápencem. Je to fakt krásný místo. Koupáme se a fotíme a jedeme dál. Po cestě pícháme obídek v Athionu (?), taverna Porto. Sice to trvá, ale suvlaki jsou špic.  

 Najedení se jdeme plácnout na další vyhlášenou pláž západního pobřeží ostrova Lefkada. Sem vede 400 místy vratkých a dřevěných schodů. Parkujeme stejně jako minule, čili zdarma, je 15:30 h. Je to asi největší pláž, vlny jsou velký, ale dá se plavat i blbnout. Výbavu – jídlo – s sebou máme. Taťka holek Pavel volá Monče, co děláme. Monča říká, že jsme na obrovské pláži, evidentně se jí ptá, jak je dlouhá nebo kolik má metrů. Monča bez skrupulí odvětí, „no aspoň 100 m“ J

Zevlujeme, Kuri vytahuje starý surfový triko z Ameriky na blbiny ve vlnách. L a M se jdou projít a pořizují velmi pěkné fotky. Hezky strávený den na pláži končíme před osmou, čeká nás výšlap a jízda zpět. Doma jdeme na nákup, Káťa se promenuje v pyžamu. Kupujeme suvlaki, tzatziki, tyčky sezam a fetu, olivy. Prohlížíme fotky a Káťa u toho blije. Hrajeme prší a konečně Kent, který Monča urguje už od výjezdu. No, hrajeme to do 4 h ráno, vstávat máme v 8 h. Dík.