Den 4 – Úterý 11. 7. 2012: Senpertýdy

Vyjíždíme v 9:10 h ze Sarajeva směr Nikšič. Hrajeme si Xaviera, páč Monča poprvé operuje s iPodem. A je ve formě, hned za Sarajevem hlásí, že je to tady jako v Adršpachu (žádná změna). Cestu do Nikšiče jsme šacovali na 2 hodiny, je to ale 4. Velký senpentíny a v autě se nám dělá zle. Na hranicích se celník ptá Lukiho na něco ve smyslu, jestli nevezeme něco k proclení. Luki opakuje po něm roba? Protlak? Hned musí ven a otevřít kufr.

Když nás pustili, za hranicí nás čeká pěkná cesta kaňonem řeky Piva, paráda, lidi na nás troubí na mostě, kde jsme se rozhodli zastavit na focení.

V Nikšiči jedeme na jistotu na obří burgr za 1,3 EUR do Roštilj Rio. Pak dorazíme do Kotoru na obávaný výšlap na pevnost Sv. Ivana a je 13 h a praží to hrozně. Trvá nám to 45 minut. Za tu dobu ujdeme 1355 schodů. Pití máme naštěstí s sebou. Nejsme žádný nazdárci. Kocháme se výhledy, fotíme a jdeme propocení zase dolů poněvadž nás čeká ještě další, dnešní poslední cesta. Senpertýdy v kopcích nás zavedou do vísky Njeguši. Před každou zatáčkou troubíme, aby o nás případné protijedoucí auto vědělo. Zakempováváme na tvrdo před restaurací Zora. Stan tu prý můžeme mít zadarmiko. Zdejší njegušský pršut je vyhlášený široko daleko a Zora má ve své stodole neuvěřitelných 4000 7-8kg kusů této delikatesy. Berou nás na exkurzi. 3 měsíce je udí na dýmu z bukového dřeva a pak to tam 5 let visí. 1 kg = 10 EUR. Na oplátku kupujeme talíře pršutů, siru, lijeme víno a hrajeme Česko. Dostáváme litr vína gratis na „kuču“. Monče se to líbí a říká, že jela jen kvůli jídlu J Nakonec tu jsme az 66 EUR, což je asi 16,5 EUR / osoba. Fér ne?

P.S. Káti žaludek moc nezvládl nápor pršutu a vína a obrátil se.