K snídani na revanš za včera je servírováno máslo, džem, kafe a chleba. Káťa si ještě poručí sýr, dostane špalek balkánu. V 10:04 h nám říkají, že v 10 je čekout a ptají se na peníze za pokoj. Až napodruhé se podaří Lukimu prokázat, že jsme platili. Rychle pryč.
Cestou do Sarande, rychlostí 70 km / 1,5 hodin dáváme Lavazho auta neboli mytí. Vašek se pere s nefunkční vapkou. O kousek dál, vlastně všude okolo jsou krásné myčky, šampon, atd. Za 400 lek jsme neumyli a jedeme do cílové destinace Ksamil. Ubytování vyřizovala Káťa ještě před odjezdem. Camping Ksamil – paní Alexandra Cerra. Paní nás vítá česky: „Vítejte, jak se máte?“ Je na Čechy zvyklá, jezdí jí sem i Poláci. Z fleku dělá ledovou kávu a my porušujeme zásadu nepít místní vodu. Odpoledne má pak V, K, M průjem.
Pláž s ostrůvky je 10 minut po „promenádě“, ale my to seknem hned k prvnímu stánku s pivkem. za 150 lek, tři pětky. Půjčujeme 2 lehátka a slunečník. Koupeme se od 15.h, potápění se k bunkru z dob Envera Hodžy, teplé a ne tak čisté móře tu je.
K véče Káťa vaří perfektní rizeto, Luki kupuje v krámu víno, řočník 2007, slaďary to pijeme s kolou. Pak jdeme po tmě stezkou vedoucí k pláži a Káťa si ničí boty. Je tu disco Eldorádo, hraje živá hudba, nikde nikdo. Nejdřív tam posíláme Monču po dlouhejch schodech, aby to vomrkla, mává, že OK. Uvnitř zjiťujeme, že víno stojí 20 EUR (2700 lek), pívo 300 lek, odcházíme, z čehož kytaristovi vypadne trsátko. Hned vedle je 600 lek za litr vína, dáváme si teda 3 litry na řádnej sestřel a Káťa cestou na WC na schodech padá. Když odcházíme, hvízdají na Monču (ta říká, že na každýho hvizda, otočí se pizda), my jdeme dál. Jenomže oni nehvízdají, že je hezká, ale že tam Káťa zapomněla šátek. Ještě než dojdeme domů, stavujeme se u stánku, kde je taky živá hudba a tančí se kolo. Je to albánská svatba. To se nám líbí. Ještěže jsme nešli na parket, poněvadž jakmile bychom tam přišli, hudba dohrála. Za rohem pak Monča blije vše co snědla a vypila a Káťa nemaje boty, nese se na Vaškových zádech domů.
K snídani na revanš za včera je servírováno máslo, džem, kafe a chleba. Káťa si ještě poručí sýr, dostane špalek balkánu. V 10:04 h nám říkají, že v 10 je čekout a ptají se na peníze za pokoj. Až napodruhé se podaří Lukimu prokázat, že jsme platili. Rychle pryč.
Cestou do Sarande, rychlostí 70 km / 1,5 hodin dáváme Lavazho auta neboli mytí. Vašek se pere s nefunkční vapkou. O kousek dál, vlastně všude okolo jsou krásné myčky, šampon, atd. Za 400 lek jsme neumyli a jedeme do cílové destinace Ksamil. Ubytování vyřizovala Káťa ještě před odjezdem. Camping Ksamil – paní Alexandra Cerra. Paní nás vítá česky: „Vítejte, jak se máte?“ Je na Čechy zvyklá, jezdí jí sem i Poláci. Z fleku dělá ledovou kávu a my porušujeme zásadu nepít místní vodu. Odpoledne má pak V, K, M průjem.
Pláž s ostrůvky je 10 minut po „promenádě“, ale my to seknem hned k prvnímu stánku s pivkem. za 150 lek, tři pětky. Půjčujeme 2 lehátka a slunečník. Koupeme se od 15.h, potápění se k bunkru z dob Envera Hodžy, teplé a ne tak čisté móře tu je.
K véče Káťa vaří perfektní rizeto, Luki kupuje v krámu víno, řočník 2007, slaďary to pijeme s kolou. Pak jdeme po tmě stezkou vedoucí k pláži a Káťa si ničí boty. Je tu disco Eldorádo, hraje živá hudba, nikde nikdo. Nejdřív tam posíláme Monču po dlouhejch schodech, aby to vomrkla, mává, že OK. Uvnitř zjiťujeme, že víno stojí 20 EUR (2700 lek), pívo 300 lek, odcházíme, z čehož kytaristovi vypadne trsátko. Hned vedle je 600 lek za litr vína, dáváme si teda 3 litry na řádnej sestřel a Káťa cestou na WC na schodech padá. Když odcházíme, hvízdají na Monču (ta říká, že na každýho hvizda, otočí se pizda), my jdeme dál. Jenomže oni nehvízdají, že je hezká, ale že tam Káťa zapomněla šátek. Ještě než dojdeme domů, stavujeme se u stánku, kde je taky živá hudba a tančí se kolo. Je to albánská svatba. To se nám líbí. Ještěže jsme nešli na parket, poněvadž jakmile bychom tam přišli, hudba dohrála. Za rohem pak Monča blije vše co snědla a vypila a Káťa nemaje boty, nese se na Vaškových zádech domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat