Den 6 – Pátek 13. 7. 2012: Monča jak je malá, tak má dost velký voči

Vložka: Proč je to už pátek a vynechali jsme čtvrtek se mě už neptejte, píšu to skoro po pěti letech. J

Snídaně, balení a Luki se slušnou dobu věnuje focení laní a kolouchů. Projíždíme serpentinami dolů z Llogaraji na pláž Palasa, kde hledáme ubytko. Bungalovy Ampel jsou za 70, Altea za 80 EUR na noc s klimoškou, slunečníkem a snídaní. Stan je za 12 EUR/osoba. V zemi orlů se nám to zdá přes čáru a tak jdeme radši na pláž. Za zátáčkou jsme skoro sami, moře je průzračné, pohoda. Platíme „stolek“ za parking a obědváme v picošce Milano. Super pica, dělá jí ostřílenej picař. Má zkušenosti z Řecka a Kypru a Itálie, v ČR má kamaráda Marka.

Jedeme vedle do Dhermiu, ubytko dohodne Luk a Káťa v hotelu Dhermi a usmlouvávají to ze 40 na 50 EUR J, máme ale i snídani a slunečník a lehari. Dobrá pláž, válíme se, skáčeme z mola, potápíme. V Yacht klubu pícháme nejdražší malý pivo v Albánii, Peroni, za 350 lek (67 Kč) – klukovina, na to by musel průměrnej Albánec tahat přes 2 hodiny.

Véču si dáváme v hoteli. Mušle, grill prawn, Orata ryba, účet se nám ale nezdá. S bosskou pak zjišťujeme, že číšník objednal místo grilled shrimps, prawns a místo Oraty nějakou rybu za 4450 lek. Ukazuje se, že moc neumí anglicky, ale ani matematiku, vracej nám nějaký drobný a třísknou s účtem o stůl. Další víno už teda dáváme jinde. Doma na balkonku pak pijeme tvrdý, je sranda, skopáváme Bechera a jak jsme nalitý, Monča má velký voči.
Taky jsme se trošku naučili albánsky. Dobrý den – allo, ju lutem je prosím, faleminderit – děkuji, kolik – sakuston (pokustón), mirupafshim (mirek pavel) – nashledanou.