10. den: Třicítkový vlny

Ještěže máme s sebou roli toaleťáku, páč i druhá role přidělená apartmánem dochází. Den probíhá klasicky, vstávám dřív, zabírám místa, kupuju kulen, sir, lučinu, tekuči jogurt a pečivo k snídani, po které se plácneme na sluníčko. Dneska nás zaujala jedna změna oproti normálu. Jsou totiž vlny, a to až 30 cm. Ty se ovšem kolem jedné, kdy odcházíme na obligátní salát na pokoj, uklidňují.

Je pod mrakem a na pláž se vracíme po čtvrté hodině a zůstáváme asi jen dvě hoďky. Rozhodujeme se, že na jídlo pojedeme zase do Lubenice. Před tím se ale stavujeme na chvíli na wifinu, potřebujeme vyřešit pár mailů. Klasicky si sedneme na lavičku vedle Valunjanky a jedeme si, jenže číšnice to zřejmě zmerčila a tak to vypla. To je nám docela trapný. No nic jedu na datech dál, po chvíli co se jeden z hostů jde na wifinu zeptat to zase zapíná, ale to my už máme hotovo a jedeme úzkou stezkou do Lubenice. Tentokrát potkáváme dost aut, takže často couváme do míst, kde se dá vyhnout. V restauraci Hybernicia si dáváme uvnitř, protože venku je vítr, kuřecí ražniči a prsa na žaru. Tentokrát už za vokurky nejsme a necháváme dýžko i za včera.

Po příjezdu zjišťuju, že v barelu je ještě celkem dost vína a že se může zkazit, než odjedeme, takže lokám za promítání The Impossible, u kterého Káťa dost řve.