V sedm bez budíku kvůli zvonům vzhůru, ale spíme dál. V půl 8 jdu
do auta pro věci na běhání. Beru věci na pláž a klasicky zabírám flek. Vyrážím
na okruh – pláž – kolem kostela schody nahoru – doprava dolů k moři –
podél moře k Turist biru – 18°kopec nahoru – po schodech dolů – doleva
podél moře a nahoru – dolů 18 ° kopec a na konec pláže. Všechny tři kopce beru
teda nahoru a dolů. Necelých 16 minut, 2,75 km a jsem zpocenej jak prase.
Převlíkám se do plavek a jdu zrelaxovat k bójce a zpátky.
Snídáme zbytky ze včera a pak se od 10 do jedný pálíme na pláži. Menší
příhodou je, že když vybalujeme věci, na podsedáku sedí malinkatý štírek.
Vypouštíme ho do kempu, ať si ho užije taky nějakej éter ve stanu. Kemp je tu
mimochodem vyšperkovaný. Záchody, umyvadla, sprchy, všechno nové a neustále
čisté. K obědu dáváme home made tuna salad a vorážíme. Trochu jsme zaspali
a na pláž se dostáváme až 5. Dopalujeme
se do půl 7, dočítám 9 kapitolu Subway manuálu a jdeme se domu zkulturnit na
výlet do Lubenice, vesničce položené na vrcholu kopce s překrásným
výhledem.
Cesta je dobrodružná, opět jednosměrkou, samej kopec, v noci pěkně strašidelný. Dorážíme přesně včas na pár fotek právě zapadajícího slunce. Taky už po nás nikdo nechce 15 kun za parkování, protože je po 8. hodině. Dole, rozuměj tak hodinu pěšky, je pěkná pláž a je tu dokonce i cedule k Modré jeskyni – sem bychom se příště určitě vypravili. Jinak se sem dá dostat lodičkou, která jde půjčit ve Valunu jak již zmíněno výše za 450 HRK na den. Je tu dost aut a dost lidí. Sedáme do Lubeničky Lozy hned pod věžičkou kostela v domnění, že to je jediné místo, kam se dá sednout. Objednáváme teda olivy, pršut a ovčí sýr, protože tu nemají nic teplého a já se jdu projít dál. Kromě toho, že je tu vyhlídka s dalekohledem, galerie a muzeum řemesel věnující se ovcím tu je taky restaurace, která voní grilovaným masem. Vracím se, zobeme předkrmy, který jsou úplně výborný a když je dojíme, jdeme se ještě dorazit kuřecím prsem z grilu. Účet v druhé restauraci zní 99 kun, dáváme 100, protože jsme si s sebou víc nevzali. Je nám to trapný, ale dušujeme se, že už sem nikdy nepůjdeme, takže se to může.
Cesta zpět je rychlá, protože před námi jede slovinský Juha Kankunnen ve Fabii. Už jsme tak unavení, že nejdeme ani na net do Valunjanky a jdeme rovnou spát.
Cesta je dobrodružná, opět jednosměrkou, samej kopec, v noci pěkně strašidelný. Dorážíme přesně včas na pár fotek právě zapadajícího slunce. Taky už po nás nikdo nechce 15 kun za parkování, protože je po 8. hodině. Dole, rozuměj tak hodinu pěšky, je pěkná pláž a je tu dokonce i cedule k Modré jeskyni – sem bychom se příště určitě vypravili. Jinak se sem dá dostat lodičkou, která jde půjčit ve Valunu jak již zmíněno výše za 450 HRK na den. Je tu dost aut a dost lidí. Sedáme do Lubeničky Lozy hned pod věžičkou kostela v domnění, že to je jediné místo, kam se dá sednout. Objednáváme teda olivy, pršut a ovčí sýr, protože tu nemají nic teplého a já se jdu projít dál. Kromě toho, že je tu vyhlídka s dalekohledem, galerie a muzeum řemesel věnující se ovcím tu je taky restaurace, která voní grilovaným masem. Vracím se, zobeme předkrmy, který jsou úplně výborný a když je dojíme, jdeme se ještě dorazit kuřecím prsem z grilu. Účet v druhé restauraci zní 99 kun, dáváme 100, protože jsme si s sebou víc nevzali. Je nám to trapný, ale dušujeme se, že už sem nikdy nepůjdeme, takže se to může.Cesta zpět je rychlá, protože před námi jede slovinský Juha Kankunnen ve Fabii. Už jsme tak unavení, že nejdeme ani na net do Valunjanky a jdeme rovnou spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat