Budí nás zvony kostela, zjišťujeme tak, že je hned pod námi. Je 7 h. Spíme
ještě hoďku a půl. Pak jdu na pláž zabrat skvělý místo u lodičky a dávám bóji a
zpátky. Pak následuje nákup kruhu (chlebu) a kulenu, chorvatského salámu typu
chorizo, bez kterého se snídaně neobejde. K tomu nějaký sýr, mazadlo,
ovoce a hlavně tekuči jogurt – v Čechách asi ekvivalent není, nejvíc se
tomu asi podobá Activia nápoj. Snídáme si hezky s vosami na terásce o rozloze 1
m2 a balíme zbytek věcí na pláž. Cestou míjíme kostel, kde se koná
nedělní mše a opalujeme se a čteme a koupeme se do dvou. Pak se jdeme do Turist
bira poptat na několik otázek. Klimoška se jak jsme předpokládali ovládá
dálkáčem, takže slečna volá majitelce a ta nám ho prý donese i s nožem.
Výlety se z Valunu konají pouze po vlastní ose po půjčení lodičky (350
kuna na půl dne, 450 na den) nebo kajaku. Modrou jeskyni, farmu na výrobu
olivového oleje a shlédnutí dalších pláží tedy odkládáme na neurčito. Po
příchodu na apartmán už na nás čeká paní s dálkáčem, ale my víme, že
použití klimošky stojí 4 EUR, takže s díky odmítáme. Říká, že teda
neoficiálně pro ní za 2 EUR, ani to nechceme, uvnitř je kupodivu slušnej
chládek a není to nutnost. Nakonec teda řekne, ať si přichladíme, když nám bude
vedro a dává dálkáč zdarma. Paní ještě přidává vizitku z Café Valunjanka,
které vlastní dole u vody, tam určitě zajdeme. Dneska není takový azúro, takže
po obědě, kdy dojídáme včerejší špagety a dnešní salát se jdeme na půl hoďky
natáhnout. Káťa usíná a já dokoukávám dokument Kruhy v obilí, který mě
zejména díky posledním deseti minutám nutí k velkému zamyšlení. Mít
internet, hned jedu google a heslo „crop circles“, protože mi to není moc
jasný. Nicméně v koutu země, kterým je Valun, kde ani když zapnu data
internet nejde a baterka na iPhonu mi tím pádem vydrží tři dny, si budu muset
nechat nezodpovězené otázky na později.
Ve čtyři jdeme k vodě, dost to pere, ale po hodině se kolem ostrova
začínají točit tmavé mraky. Za kopcem hřmí, neprší, ale puňťa už dneska
nevyleze, takže balíme a připravujeme se na véču ve městě. Kátě to dost sluší. Ta není úplně levná, ale ani moc drahá. Večeříme
v restauraci MaMaLu těsně u moře. Všechny stoly rezervovaný, ale měli jsme štěstí na poslední dva fleky. Začíná pršet, platíme a stavujeme se ještě na kafe a víno v kavárně Valunjanka, kde frčí wifina. Mají tu taky nejlevnější piv. Půllitr vína tu stojí stejně jako všude na ostrově 35 kuna. Na další hodinu nezazní nic jiného než klepání do displeje. Zjišťujeme co nám, za tři dny ušlo. Já teda hlavně fotbal, Káťa facebook a maily ohledně kočárku. Když už lije dost a my mrzneme, běžíme domů, kde si prohlížíme fotky a posloucháme muziku.
Žádné komentáře:
Okomentovat