V čase 1:20 h se přistihuju jak sedím v pravým úhlu, tep 200,
protože mě Káťa právě hurónským řevem „To jsem v životě nezažila“ vzbudila
ze spaní. Nadvakrát se mi jí podaří vzbudit, jednou mi všechno převyprávěla a
uprostřed smíchu zas usla, napodruhé už si nic nepamatovala a šli jsme na
záchod. Dozvídám se, že Káťa dělala servírku a šéf jí řekl, že jí nedá výplatu
protože dávala nějakým dětem ice tea zadarmo nebo co, no prostě to byla křivda
a Káťa chtěla dát najevo, že s tím nesouhlasí, že i těhotný se dokážou
ozvat, ale ve snu nemohla řvát a tak sebrala všechny síly, aby to, co zakřičí
fakt bylo slyšet. Povedlo se jí to a Slon je podle mě celý na nohou a já do tří
nespím.
Luxusní hotelovou snídani si opravdu užíváme a
v půl 9 opouštíme hotel. Za hoďku a něco jsme v Mariboru, kde rychle
nacházíme parking kousek od tržnice, kde to přetéká domácími zemědělskými
produkty všeho druhu. Cíl této návštěvy je jasný, Stara trta, neboli podívat se
na nejstarší rostlinu ušlechtilého vína, která ještě nese hrozny. Je
v Guinessovce a je stará 400 let. Úkol jsme splnili a potom co náš čekuju
na Swarmu a Káťa jde 300 metrů uličkami sama a mluví na mě, i když já tam
nejsem se chvíli hledáme. Pak rychle do auta, je dost vedro, na pumpě kupujeme
rakouskou dálniční známku, protože je snad jasný, že jí na dálnici budeme
potřebovat. Pak na dvě hodiny předávám volant Kátě, to jsem ale nevěděl, že to
bude nejhorší úsek cesty kvůli uzavírkám a provozu. S přehledem to ale
zvládá, i v momentě, když mineme odbočku na Graz a musíme se vracet.
Zdržujeme se před Mikulovem na 15 minut v zácpě, kdy je zrovna v tento
moment na jediným místě cesty 37 °C. Cestou do Brna se dostáváme zpátky do
české reality. Pořad Českého rozhlasu Brno Rendez-vous s Junákem nás na
dvacet minut naprosto uzemňuje. Volají sem všechny Jarmily a Marjánky a Milady,
kterým je přes 70 a mermomocí chtějí někomu zahrát písničku. Způsob jakým to
vede tento brněnský herec: „Tož moji milí“ a průpovídky, které u toho vede je
tak šílený, že uvažujeme o tom, že to otočíme a emigrujeme. Asi měl zůstat u
role majitele bordelu v Dědictví aneb … Jak tohle může v roce 2014
fungovat nemá logiku. V Brně je trochu motačka a končíme v Kauflandu,
kde kupujeme svačinu na poslední dvouhodinovku po okrskách do Hradce.
V 17:30 po celkových více než dvou tisících kilometrech jsme „doma“. Všude
dobře…
Žádné komentáře:
Okomentovat