12. den: Slon

Poté co se probíráme mi to nedá a jdu si ještě zaplavat, kupuji proviant za poslední kuny a Káťa zatím precizně balí. Rychle posnídáme a v deset musíme z apartmánu zmizet. Taháme bagáž do schodů a dobře si vzpomínáme na soutěž Stopa Xapatanu.

Jedeme směrem k trajektu, přes město Cres, hlavní město ostrova. Parkujeme ve čtvrti Melin, kousek od cestovky Nykar a apartmánů pod vedením crepsa.com. Procházíme se podél pláže a když vidíme, jak malé pláže,

jestli se tomu tak dá říct, tady jsou a kolik je tu lidí a jaký je vytyčený prostor pro plavání (10x20m) a všechny ty kolotoče, automaty, píčoviny a kulečníky atd. plácáme si pět, že ještě štěstí, že tady neměli volno a jeli jsme do Valunu. Tady by se nám vůůůbec nelíbilo, i když je tu samozřejmě nespočet restaurací a městské miniaturní uličky jsou hodně hezké.

Za 15 EUR kupujeme levanduli jakože suvenýr a Becyně plyšovýho oslíka. Za zbylé kuny, které jsme opět nabyli si dáváme přeslazenou zmrzku, kdy dva kopečky vydají na čtyři české.

U trajektu v Porozině jsme ve 12:50 a čekáme do 13:40 než nás nalodí. Trajekt přivezl 121 aut a přes dvacet motorek, neskutečná nálož nových turistů, kteří sem každé dvě hodiny proudí. Cestou na druhý břeh do Brestové ještě chytáme poslední bronz. Pak jedeme podél pobřeží až do Opatije, kde jednak tankujeme a jednak kupujme v Bille sváču za ceny o 30 % nižší než v obchůdku ve Valunu. Na doma kupujeme tři balení těstovin Barilla za 17 Kč. Z Opatije se vymotáváme díky navigaci, bez ní bychom cestu do Lublaně jen těžko hledali, značky chybí. Jedeme hezkou krajinou až do Postojné a pak po dálnici až do Lublaně do hotelu Slon. Tady nám poté, co si vyndáme vše potřebné vezmou auto a parkují kdesi 500 m v okolí. Pokoj který dostáváme ještě není uklizený, ale je velký a rohový. Místo něj ale dostáváme klasický jednopokojový komfort, a tak se vracíme do recepce a po domluvě čekáme nakonec 40 minut na roháč. Stálo to za to, dvě cimry, koberec a kópelka jak z alabastru. Chvíli vorážíme, já se připravuju na zítřejší eval – hodnocení restaurace Subway, který si tu rovnou odbydu, když tu jsem. Káťa zatím vybírá na Tripadvisoru restauraci, kam půjdeme na véču. Volba padla na Bistro Zvezda na Kongresnim trgu, kousek od hotelu. Cenově vyšší průměr, jídlo a servis senzační. Nemít bezlepka, dáváme něco jako crunchies, 20 druhů pidi pizz s nejrůznějšími příchutěmi. Jen co dojíme, rychlou chůzí směřujeme na hrad, což obnáší 15minutový výšlap do kopce a Káťa mě proklíná.

Na hradě je Movie under the stars, letní kino a od půl 10 dávají poslední kus od Coenů, Inside Llewyn Dawis, což se mně dost líbí, Káťe jen první půlka a pak už je unavená a nebaví jí to. Po konci zase rychlou chůzí tentokrát z kopce a honem do postele. Zvládli jsme přesun a aklimatizaci v Lublani.