Vstávačka v půl 3, jedeme na čtvrtý výlet, který
by měl být zlatým hřebem našeho pobytu. A taky byl, i když v trochu jiném
slova smyslu, než jsme si ho představovali.
V půl 4 nás vyzvedává Čajvála a má sebou
ko-pilota, kterej se hned zkraje chopil volantu. Během cesty jako zázrakem
spíme, tendle řidič za to vzal stylem plnej plyn, plná brzda. To, že se stala
velká chyba hned po padesáti metrech cesty jsme zjistili až za dvě hodiny
v Galle, kdy nás budí Chanakovo hlasité zvolání „Vou, vou!“ a rána do
hauptny, po které každému v hlavě koluje, koho jsme to právě
zabili. Je to pes nebo dítě. Hned jsme na nohách a zjišťujeme, že expert
naboural do závory, která nás měla pustit na dálnici do Colomba. Autu nic
není, závoře taky ne a tak nechápeme, proč to nakonec trvalo hodinu a půl, než
jsme mohli jet dál. Na našem případu se postupně vystřídala řada detektivů,
dělali na tom na směny. Volali Colomba, Schimanskiho a Tegrta, vážně se u
našeho auta vystřídal nejmíň tucet policajtů různých hodností a uniforem. To
nám ten výlet krásně začal. Vencovi už pomalu začíná šrotovat, kterou cestu
jsme zvolili, protože cedule ukazuje, že do Galle je to 8 km. Škoda, že do
prvního cíle naší cesty, Haputale, to je úplně na druhou stranu a my pojedeme
přes Colombo do Nuwara Eliy.
 |
| Cesta zla, kde je zřejmé jak zcestně jsme jeli do Haputale, červená je cesta tam - 16 hodin, zelená je zpět 2,5 hodiny. |
No nic, jede se dál brzda, plyn, dýka, po hodině
spánku nás budí nepříjemný pískavý zvuk, který nám dělá do hlavy díru. Jsou to
všechny kontrolky na palubní desce a vzhledem k tomu, že asi třikrát
stavíme a naši řidiči se ptají kolemjdoucích co mají dělat, čujeme průser. Ve
městečku Kogalla u Avissawella definitivně stavíme v odlehlejším
autoservisu. Jsme trochu zpruzelý, jdeme si koupit rolky a další pečivo na
hlavní ulici a doufáme, že Čanakova hláška, že neví kolik hodin to bude trvat
byla prdel. Po návratu je náš motor, který se mimochodem nachází pod sedadly
řidiče a spolujezdce, rozebraný do posledního šroubu. Takže to asi prdel
nebyla.
Pospáváme, čekáme, až to místní lumeni dají dohromady a navštěvujeme
dost strašnej záchod. Celkem nás tadle onanie stála další 3 hodiny. Naše plány
se začínají pomalu měnit, ale jedeme dál a doufáme, že do Nuwara Eliy dorazíme
nějak rozumně. Po cestě potkáváme bizarní hindu průvod, který zakončují dva
frajeři pověšený na hácích na takovým dlouhým trámu, který ostatní rozhoupávají
div, že nedělají salta.
Dostáváme se pomalu na srílanskou vysočinu, kde se
pěstuje čaj, cíle našeho výletu. Vysočina ale znamená, že se jede vysoko a my
těsně před městem Hatton začínáme vařit. Asi po třetím doplnění vody, kdy
zdrojem byl i místní vodopád se do Hattonu nakonec dokodrcáme a vydáváme se
hledat restauraci. Naši řidiči mezitím jedou koupit novou hadici od chladiče,
která byla prasklá. Jíme v Dine ‚n‘ rest, která se svým servisem řadí
k tomu nejhoršímu, co jsme zažili. Obzvlášť Luki je dost vytočenej a taky
to hlasitě dává najevo. Jenom donáška pití trvá asi dvacet minut. Nemají pivo.
 |
| ...doplňumeme z vodopádu... |
 |
| Vaříme dovnitř... |
 |
| ... ale za to je tu hezkej výhled na čajový plantáže. |
Jelikož jsme ztratili další dvě hodiny, je jasný,
že v Nuwaře budeme muset přespat, čili si v krámu kupujeme kartáčky a
pastu a podobný věci, abychom přežili. Cestu lemují krásné výhledy na vodopády
a čajové plantáže, kterými se kocháme. Čtvrtá rána do vazu dnešního vyvedeného
dne je totálně rozkopaný 40km úsek, po kterém se hlavně Zuzka s Lukim,
sedící na zadních pérech, budou klepat ještě hodně dlouho.
Do Nuwara Eliy dorážíme v 8 h po neskutečných
16 hodinách cesty. Na třetí pokus nám Chanaka shání ubytko za 7500 rupek
(necelých 1200 korun). Dáváme teplý pivo, výbornej čaj a hranolky a uleháme na
tři manželské postele pod plesnivými zdmi nuwaraelijského Penzionu New Tour
Inn.
Žádné komentáře:
Okomentovat