8. den: Whalevomiting aneb Den jak sen

Jeden by si ani nedokázal představit, jak šílený to je bez elektřiny a tudíž bez klimošky a větráku. Do půl šestý, kdy jsme vyráželi na výlet číslo 3 – pozorování velryb, jsme nenaspali skoro nic. Strašný vedro, neustálý převalování a pití. Luki ráno informuje, že zničil pokoj, tj. propotil matraci až na zem a je tam strašnej smrad. Ostatní bloumáme po chatě s baterkama a balíme se na dnešní adventuru. Chanaka přijíždí na čas jako vždy a ptá se, jestli jsme měli večer elektřinu. Když s údivem zjistí, že ne, tak suše nahodí pojistky a všechno jde. Bez komentáře, zkoušeli jsme to zleva, zprava a nic.

Cestou do Mirissy se Chanaka, opět jako vždy, stavuje u chrámu v Mátaře, vhazuje rupku do kasičky, zuje se, sundá čepici, pomodlí se a jedeme dál. V Mirisse, hezkém přístavu, kde už to, jak se sluší na každý pořádný rybí trh, „pulzuje“ jsme v půl 7 a čekáme na partu skopčáků, kteří s náma v 7 vyrazí na širý Indický oceán, za velrybami a delfíny. Fasujeme prášky proti blití, který si bere jen Monča a Káťa. Cpeme se do prvních dvou řad a do vest a hýříme vtipem, dost se totiž těšíme. Zůza loví z paty slova k „Už odplouvá loď Džambí“, notujeme si i další námořnický pecky, jako správný mořský ostřílený vlci, „Já mám kocábku náram, náram“ a „What shall we do with the drunken sailor“. Luki se snaží rozhoupat loď a pak nás fotí z prvního patra na přídi. To byla taky poslední chvíle, kdy jsme viděli Káti růžové brýle, za kterými se zavřela hladina. Jakmile vyjedeme ze zátoky, splachuje nás slušná sprcha z nebe, všichni se smějí na celé kolo. Po pěti minutách zjišťujeme, že to začíná nějak houpat, když pomyslíme na to, že nás to čeká dalších 5 hodin, jde si Venca s Lukim pro Avomit piluli taky, čemuž se Chanaka od srdce zasměje. Venca jde s Káťou použít záchod, ale vracejí se po dvou metrech. Je to jako byste šli po trenažéru na zemětřesení. Venca ale nemůže dál čekat a jde, bohužel se mu neustále otevírají dveře, takže mu je Luki drží. Poté to zvládá i Káťa, ale vydělat se na horské dráze, to chce grif. Monča šla jen na malou. Jelikož si ze zásady nesedá na prkýnko, tříská sebou vevnitř jak nudle v bandě.
Po chvilce je tu první zvracející mladej kluk od Němců. Následuje ho manželka, týpka v bílé sukni a tričku, kterej nás sere, jak si pořád pohvizduje. Prášek začíná působit, je to hroznej dryják. Vencu začínají brnět a znecitlivovat ruce, zatímco všichni pomalu začínají upadat do nekontrolovatelného spánku v jakékoliv pozici. Trojtej kinedril zatraceně píše. Monča v halucinaci začíná křičet „Delfíni“ a má pravdu, před náma je hejno sta delfínů. Vidíme pár ploutví a za pochvalného jásání Němců na střeše jedeme dál. Potom co nám námořníci přinesli snídani – párek v rohlíku, ananas a banán, odebírá se Zůza s Vencou na záď, kde to první vopře Venca. Zůza ho následuje o chvíli později a Indický oceán poprvé a rozhodně ne naposledy zakouší chuť jejich žlutozelených žaludečních šťáv. Celá loď, kromě hovada v bílém je v naprostém klinči, Zůza se přesunuje na zbytek výpravy na záď, kde jí čmoudi, podestýlají matrací, poté co vidí jak se jak Džambulka svalila před záchodem. Každý spí, kde může, spavá a mořská nemoc nás má definitivně v pasti. „Tak nechte mě plóut, tak nechte mě plóut, sil už málo mám, tuk tuk, tak nechte mě plout.“

Co na mořskou nemoc říká odborná literatura:

Před výpravou žádný alkohol, kořeněná jídla a vydatně se vyspat. Řádně posnídat, sednout si do zadní části lodi, vzít si špunty do uší, nedívat se na záď lodi, nedýchat výpary z motoru, pohybovat se po lodi, nesedět.

Všechno jsme porušili, dík.

Celkový účet, Venca šel 6 krát a Zůza 3 krát. Luki se chtěl dobrovolně nechat odstřelit a vyhlížel somálské piráty, aby mu toto přání splnili. Ostatní se dožadovali teleportu. Asi každého napadlo prostě se převalit do vody. Ve snech jsme viděli pulzující pestrobarevné barvy, kolotoče a psychedelické obrazy, couvající lodi a couvajícího Chanaku.

Velrybu jsme neviděli žádnou, to se prý Chanakovi ještě nestalo, smůla nás v posledních dnech provází.

Po návratu z tohoto martyria plného nefalšovaného děsu, trvajícího pět a půl hodiny si říkáme, že to byl slušně vyhozenej litr. Za to ale na tento zážitek v životě nezapomeneme. A asi to byly i poslední utracený prachy za výlet lodí jakéhokoliv rozměru.

Seasickness

Kapitán loďky nám nabízí, že zítra můžeme jet zdarma, když jsme nic neviděli, což s ironickým úsměvem odmítáme. Popravdě řečeno, ve stavu, ve kterém jsme byli, nám to bylo v podstatě jedno. Každý se staral o svůj shit a nevadilo mu ani to, že na něj prší nebo stříká slaná voda, zatímco jako zvíře ležel na zemi v křeči. Dožadujeme se koly a dostáváme se do restaurace, kde servírují jen vodu. Je italská, takže do sebe cpeme špagety. Ještě než nám přinesou jídlo, Praská igelitová izolace na střešním podhledu přímo nad Mončou a skrápí jí i náš stůl dvoulitrem špinavé vody. Cestou domů se ještě podle plánu stavujeme do Dondry na slona, ale ten včera odešel do Kataragamy a bude až zítra. Prostě den jak sen. Když jsme u slonů, zapomněl jsem zmínit, že hned co jsme na černém trhu ve zlatnictví v Mátaře vyměnili peníze za přepychový kurz 175 LKR, spatřily Monča se Zůzou slona jednoho místního penera, který nalitý na zemi roztáhl nohy. Na sobě měl sukni.

Doma se jdeme vykoupat a trio nákupčích K + L + V vyráží na lov do města. Trvá jim to hoďku a půl. Za to ale prolezou kouty dosud neobjevené – trh se zeleninou, prodejce vážených curry chipsů, nového druhu závitků a fast foodu Hot pack, který má sice pěkné menu, ale za pultem zhola nic. Kuře jsme dostali za dvacet minut, cajk. Wine shop taky navštěvují poprvé a asi naposledy. Společnost tu tvoří zdejší větší či menší zoufalci. Na Lukiho se sápe jeden obzvlášť nalitý nechutný děda, mízíme.

Večer dělají holky brambory, kluci salát z ananasu, zelí, mrkve, rajčat dochucený drceným pepřem, solí a limetovou šťávou. Chanaka nám donesl domácí zákusek – pudink z rýžového tvarohu a rozinek, posypaný skořicí. Ochutnáváme Arak VSOA, ale ředíme ho kolou, je to něco jako Božkov spiced.

Před desátou spát, ještě nás neopustila spavá nemoc a při vzpomínkách na houpající se loď se nám ještě pořád zvedá kýbl.