Vstávání nic moc, i když na výlet vyrážíme až
v půl 10. Naší první zastávkou je Handunugoda tea museum, funkční
továrna na čaj, vyrábějící světově unikátní panenský bílý čaj, který je dostání
pouze zde a v Paříži, což je nám náležitě zdůrazňováno. Sbírají se pouze
nerozvinuté lístky, a to zlatými nůžkami. Sběračky (tamilky, které berou 3
dolary na hodinu a denně musí nasbírat 20 kg lístků, no neber to) musí mít
roušku a rukavice, aby lístky neznehodnotily. Průvodce nám v několika
krocích vysvětluje proces výroby čaje. Listy se nejdřív nechají zavadnout za
sušení studeným vzduchem a poté se dají do drtičky. Místní stroje jsou 150 let
staré a plně funkční. Irská fabrika Sirocco Belfast, která je vyráběla a dělala
i stroje do Titanicu, holt věděla jak na to. Drcené listy se dají na zoxidovat,
tj. rozprostřou se do 5cm vrstvy na kachličky. Této fázi se říká
fermentace a tím pravým uměním je vychytat, jak dlouho má tento proces
probíhat. Pak je na řadě sušení horkým vzduchem a třízení stonků od listů,
které už nyní dělá pomocí senzoru dvacet let stará japonská mašina. Pak se čaj
dá do třicetikilových pytlů a je připraven k expedici. Od chvíle, kdy se
utrhne lístek do expedice, uběhne pouze 24 hodin. Ročně Srí Lanka
exportuje 330 milionů tun čaje a je po Indii druhým největším exportérem
na světě. Čajový byznys tvoří 15 % ekonomiky země a zaměstnává milion
lidí, tj. 5 % obyvatel.
V muzeu koštujeme cca 30 druhů čajů, které
následně kupujeme včetně knihy The Suicide Club o počátcích čaje na Srí
Lance.
Druhý stop je želví farma, kde si prohlížíme líheň
vajíček pěti druhů želv, žijících na Srí Lance. Vychovávají je tu od mláďat až
do doby, kdy jsou dostatečně silné, aby přežily přechod přes pláž do moře.
Měsíčně tu takto vypustí kolem tří tisíc želviček. Ty, které se dožijí
dospělého věku, pak budou klást svá vajíčka právě tady, mají na to pamatováka.
V okolních kádích jsou želvy od těch nejmenších až po ty velké a dále také
zraněné, které uvízly v rybářských sítích a tady se zotavují. Na SL žije
pět druhů želv a všechny jsou na seznamu ohrožených druhů.
Třetí návštěva nás zavádí do bylinkové zahrady,
která nás uchvátí svými vůněmi a rostlinami, které jsme v životě
neviděli. Provádí nás týpek, kterému v soukromí říkáme „Džegr“, podle jeho
hřívy, kterou si denně mastí olejem na růst vlasů.
 |
| Džegr |
Je to Ájurvédská (šrílanská
přírodní rostlinná meducína) zahrada, pod záštitou vlády a Jágr je doktor,
který nám názorně ukazuje z jakých plodin a stromů jsou masti a oleje
vyráběny. Všechny názvy zná česky. Dostáváme se k Hair remover, vyrobeného
z divokého česneku. Venca než se naděje má pomatlaný lýtko žlutou hmotou a
má čekat 6 minut.
Přecházíme do krytého přístřešku, kde mu Dr. ubrouskem sundává
všechny chlupy, paráda a idiotský look „holé kolo v průměru deseti centimetrů
na zarostlé noze“ je na světě.
 |
| Hair remover |
 |
| 67 tisíc rupií |
„Evry tů víks, siks tajms, no hér,
trtýn jírz!“ Chvástá se Jarda a my mu to žereme i s navijákem. Poté
následuje příjemná dvacetiminutová masáž celého těla, Káťa to odnáší nalomeným
prstem na noze. „If jů wont, ju ken gif samting tů dis pipula.“ a hned jsme
každej o tisíc rupií (150 Kč) lehčí. Nadšení jsme zavedeni do lékárny, kde si horlivě
a nerozvážně dáváme do košíku lektvary a mastičky na všechno. Když nám ovšem
sdělí konečnou částku, udělá se nám hodně na blití. Dohromady jsme tu nechali
67 tisíc rupií, slovy deset tisíc korun českých za asi 25 ájurvédských
produktů. Nevíme jestli nás nevojebali, čísla na kalkulačce naskakovala
podezřele rychle. Pro podobné nazdárky jako jsme my, doporučujeme si nechat
všechno napsat na papírek pěkně s cenou po staru a spočítat. Nic už s tím
ale nenaděláme. Ještě než opaření sedáme dočlunu, stáhne Jágr Vencu ještě o
talíř rupií za to, jak tu zahradu má pěkně udělanou. Jeho žaludek bych chtěl
mít.
Jedeme na výlet po jezeru Hokalale, na kterém se
nachází 9 ostrovů, z nichž dva navštívíme. Průvodce dostává nickname „How
is it good?“ podle toho, jak se neustále ujišťuje jestli se nám to jako líbí.
Je ale v pohodě, mladej študák, dáváme mu pak patnáct set bokem, když už
jsme dneska za milionáře. Prvním je budhistický ostrov s malým klášterem,
který nám otevírá asi osmiletý budhista klíčem větším než je jeho hlava. Luki
prokazuje vynikající znalosti týkající se Budhy a jeho nirvány. Ostatní, ještě
dostatečně nasraní z předešlé zkušenosti na příběhy o tom, že Budha pomůže
všem jen říkají: „No jasně“ případně Zůza „Tak určitěééé“. Dozvídáme se také,
že na ostrov jezdí mladíci přebývat o vegetariánské stravě 20 měsíců.
 |
| Klíčník |
Po cestě na Skořicový ostrov ještě dáváme rybáři
s čepicí Santa Clause na lodi o šířce snad deset čísel dvě cíga za to, že
nám ukázal jeho čerstvé úlovky. Na ostrově, kde nenajdete hada, poněvadž
mu nevoní zdejší skořicový porost, jsme svědky celého procesu získávání
skořice. Na SL se pěstuje 80 % světové produkce. Stromek se usekne, kůra
oškrábe, přejede měděnou tyčkou a vrstva pod kůrou ořeže. Pak se dá sušit,
ovšem ne na sluníčko, a je to. Když chcete prášek (který když se zalije horkou
vodou, máte přírodní chutný drink, který nemusíte nijak dochucovat) nalámete usušenou
kůru, dáte do hmoždíře a dřevěným kyjem prostě nadrtíte. Vše jsme si
vyzkoušeli, prášek pokoupili a jedem zpátky, po cestě vidíme naší první opici.
 |
| Mr Cinnamon |
Na jídlo se stavujeme v Summer garden seafood
restaurant na pláži Unawatuna a dáváme si pěkně do nosu. Ryba je špičková,
stejně jako polévka a karí. Podrobujeme Chanaku křížovému výslechu a
dozvídáme se, že má 4 bratry a 8 sester. Do Galle, druhého největšího přístavu
na SL, s nádhernou pevnosti dorážíme akorát před západem slunce. Po hodinu
a půl dlouhém potulování v uličkách, focení vyhlídky při západu a nočního
majáku celkem vyřízení jedeme zpět domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat