Na Bulovce K + V čekají od 7:20, první na
řadě. Postupně se v čekárně objevuje celá plejáda individuí. Paní se
zimnicí, paní na vozíku v noční košili plivající si do kelímku,
bezdomovkyně, která si jde píchnout penicilin a pak je půl hodiny na hajzlu, po
ní už se nám tam moc nechce. Po hodině doráží i L + Z. Lukimu se překrásně
vyvinuly dva opary, které se slily v jeden přes celý spodní ret. Lukiho
teda odpoledne čeká ještě kožní. V 9:20 jsme u doktorky, odbornice na
tropické nemoci a jediné osobě, za kterou můžete s podobnou šlamastykou
v Praze jít. „No víte, to já nevím, blecha no, nebo komár, hmm.“ „Ne,
žádný hmyz nás nepokousal, nic takového, objevují se pořád nové štípance všude
po těle.“ Káťa dostala antibiotika a Dithiaden na svědění. Závěr zprávy
je: „Poštípání hmyzem maximálně v oblasti dolních končetin.“ Zuzka fasuje:
„Svědivá vyrážka.“ a dotaz: „Kde vůbec je ta Srí Lanka.“ Třešničkou je, že Kátě
vezmou krev a pak jí volají zpátky, že si to blbě přečetli a že jí musí
napíchnout znovu pro další vzorek. Něco je holt v ČR stejné jako
v rozvojových zemích. A ústav Bulovka je toho zářným příkladem.
Den trávíme důkladným studiem diskuzí toho, co je
to svrab, štěnice a písečná blecha, pojistných podmínek pojišťoven, našich práv
a povinností leteckých společností a dozvídáme se, že vytřískat něco
z těchto institucí je zhola nemožné. Kufry doráží všem ještě večer, Luki
musí čekat do pátku. Většina věcí je pomačkaná, ájurvédy porozlívané, skořicový
prach pokryl většinu Vencova kufru, páč to lajdácky zabalil. Ale co už, jsme
doma a to se počítá.
P.S. Výsledky krve OK, asi to byly muchničky
roznesený škrábáním po těle. Výstraha – nikdy si takovýdle věci neškrábat, může
se do toho lehce dostat infekce a to by výsledky krve už tak dobrý nebyly.
 |
| Bu..........................looo..........vkaa |
Žádné komentáře:
Okomentovat