Čtvrteční den začal pro některé z nás již kolem 2.h ranní (Saša + Kuri). Břišní martýrium se zviřátkem ve střevech vyhnalo tyto dva na večerní stezku odvanhy na místní záchod. A to hned několikrát. Bylo nutné projít po tmě s baterkou pokojem plným nejrůznějších relikvií, jako vystřižených z béčkových hororů. Houpací koník v rohu, prostěradlo přehozené přes něco, co vypadá jako malé děcko, u stolu poblikávající seznor, no div, že jsme to na ten záchod donesli. Do toho se neustále samovolně otevírají dveře v pokoji…
Ráno vstáváme v 7 h. Saša a Kuri mají teplotu, Máka se přidává do řad těch, kdo mají průjmík. V 8 h výborná snídaně, kterou jí jen někteří, platíme a loučíme se s Kazbegi. Přes Jvari pass jedeme zpět do Ananuri, kde odbočujeme z hlavní cesty a bereme to zkratkou přes Tianeti a Akhmetu.
 |
| Jvari průsmyk |
Šílená, ale opravdu děsná cesta (lepší je jet zpátky přes Tbilisi, pořád po dálnici), 50 km jedeme 3 hodiny, jede se prakticky jen po kamenech, moc prachu, je nám dost zle, hrozný vedro. Saháme si na dno. Při tankování nám jakýsi podtlak brání v otevření nádrže, což zasekává provoz pumpy na asi 10 minut, todle se nám bude stávat pořád, Zbych si to ale vždycky podmaní a nakonec to za cenu poškrábaných kloubů otevře. Konečně se dokodrcáváme do Telavi, největšího města vinařské oblasti Kakheti. Krční svalstvo a záda v jednom ohni, Ladička nemá zrovna vychytané pérování. Zase měníme love, jelikož se nám to v Akhmetě nepodařilo. Paní na nás zkoušela 10 % poplatek, ale my už se vojebat nenecháme. Vedro se tu dá krájet, děláme krátkou túru po centru, na trhu zadržujeme kvůli puchu ze sýrů blití, není zde nic moc k vidění, spíš nic… a tak už míříme k naší dnešní cílové destinaci, městu Kvareli. Stavujeme se ještě u monastýru Gremi. Jsou tu na nás moc hodní, máme vlastního průvodce. Sděluje nám nejrůznější zajímavosti a také nám vysvětluje, jak se to dělalo dříve s vínem. To se vzaly takové velké hliněné nádoby a po hrdlo se zahrabaly do země, takže v zemi byly pouze díry, ze kterých se fankou víno tahalo ven a lilo rovnou do chřtánu. Víno: červené – tsiteli, bílé – tetri, černé – shavi. Vrháme se do prozkoumání tunelu, po schodech dolů ve stísněném prostoru a po tmě, údajně končí kdesi pod hradbami, tajná úniková cesta. Svítíme baterkou a zjišťujeme, že je tu dost pavučin a pavoučků, a když se objevují netopýři, zdrháme všichni sprintem nahoru…
 |
| Nádoby na výrobu vína po gruzínsku |
O 7 km dále nacházíme jezero v Kvareli. Lokace nás natolik uspokojuje, ze se zde ubytujeme. Ještě se ve zdejším hotelu ujišťujeme, zda je OK píchnout stan přímo k vodě (ve které se ovšem nesmí koupat, je to přírodní památka) a když je náš dotaz pozitivně zodpovězen, jedeme rychle do města nakoupit zásoby, rozuměj vínko a ovoce, mimo jiné meloun za 5 korun a rozbít stan. Po nákupu si ale Niva poprvé staví hlavu, chcípá uprostřed silnice a nejde nahodit. Netrvá to ani pět minut a okolo auta se srocují kvarelští chlapíci, kteří nám chtějí pomoci, přece jen ví o tomto voze víc než my. Po vyčerpání různých triků bez úspěchu, se Kuri chopil telefonu a volal do půjčovny ve Tbilisi. Pronajímatel George dává instrukce místním a posílá z Telavi na pomoc opraváře, který během půl hoďky doráží. Mezitím Máka se Sašou vypadají tak zoufale, že jim prodavačka nese lavor žlutých třešní, na kterých jsme si pěkně pochutnali. Auto je za hodinu a čtvrt v cajku. Opravářům dáváme Bechera jako dík za ochotu. Zvou nás k nim domů na voďary, my jsme ale z Vodky ještě natolik rozhození, že odmítáme a vyrážíme se vykoupat do blízké říčky pod most. Na teplotu vody je třeba se pořádně psychicky připravit, je to led, chodidla stočeny v pěst. Obecenstvo tvoří gruzínci, kteří pod mostem grilují maso a chlastají. A tak děláme, že se náramně bavíme, smějeme se, abychom zamaskovali tu hroznou kosu. Konečně jsme u jezera, vaříme, pijeme víno pod širákem a pozorujeme hvězdy, za neustálé kontroly sekuriťáka z hotelu, který našemu pobytu zde není zrovna nakloněn. Tudíž vyčůrání se je taková stzeka odvahy. Stavíme stan, páč Kuri nechce spát pod širákem, slyší totiž zvláštní zvuky z lesíka…
Žádné komentáře:
Okomentovat