Ráno platíme Armanovi libovolných 15000 drámů (900 Kč) a jdeme na prohlídku kaskády (cestou dolů jdeme pešo, za doprovodu jogujících amíků, zpátky nahoru využíváme sérii eskalátorů) a parku u sochy Matky Arménie (znázorňující sílu arménských žen, stojící čelem k Turecku, připravena bránit svojí vlast) s obsáhlým muzeem uvnitř. Zbycho tady ještě bráchovi vojákovi Robikovi okolní výstavu vojenských vozidel, letounů a zbraní.
 |
| Geghard |
 |
| ? |
Ve městě ještě kupujeme Imodium za 200 Kč a snídáme v pekárně. Chystáme se na výlet do Garni. První pokus o opuštění města Jerevan se nedaří a po půl hodině končíme zase v centru. Skoro zase vaříme a jsme nasraný na arménský značení, nikde ani cedula. Nakonec to Zbycho vychytá a vymotá Kuriho z města. Návštěva chrámu Garni (3. století), kde poprvé platíme vstup, asi 60 Kč. Všechno fotíme jak Japonci a zíráme na údolí řeky Azat, kde je k vidění tzv. kamenná symfonie, něco jako kamenný varhany. Holky kupují pochutinu – ořechy zabalený do nějakýho hnědýho želé hnusu, docela se to dá jíst.
Jedeme dál na monastýr Geghard. Ten je o moc hezčí a navíc zadarmiko. Samozřejmě je strašný vedro, tak trávíme co nejvíc času uvnitř, je tu temno, víc pater, pramen a dají se tu dělat děsivý fotky, jak zeshora prosvítá kužel světla. Zpět do Jerevanu a naprostého dopravního chaosu. Pravidla silničního provozu, známá v Evropě, zde neplatí. Očistec šperkuje zácpa na severním obchvatu, na semaforu vypínáme motor, abychom neuvařili. Vymotáváme se z města na Echmiadzin. Něco jako arménský Vatikán, centrum jejich církve. Nádherný Chrám svaté matky boží a ostatní památky v parku.
 |
| Echmiadzin |
Směníme poslední love, kupujeme zásoby domácího vína a jídla a tradá na Gyumri. Během jízdy po “dálniční” cestě zjišťujeme, že nám podezřele rychle ubývá palivo. Buď je to tím, že na to Zbycho šlape jak sviňa, bo jsme nedovřeli nádrž a vytejká. Obé je správně, a tak Zbycho trochu povolí plyn a Kuri za jízdy zašroubovává nádrž. V Gyumri, druhém největším městě Arménie, krátce prakujeme na rozlehlém náměstí, kde není nic moc. Město bylo srovnaný se zemí zemětřesením v roce 1988. Je tu mimo jiné i pivovar. Chtěli jsme tu koupit arménský koňak, ale v prodejně nápojů nebrali karty, budeme muset nakoupit v Gruzii gruzíňák, ať máme nějakej suvenýr. Před přechodem Bavra stáčíme doleva a za neustálého bičování větrem a deštěm míříme ani nevíme kam. Chceme se někde utábořit, což by v okolních planinách neměl být problém. Volíme flek u jezera Arpi lich. Teplota padá ze 40 na 5 °C. Jedno místo se jeví slibně, posez se střechou, ale Kuri na vlastní kůži zjišťuje, že je tu 10 cm vody a stan postavíme jen těžko. Po off road bahenní cestě, kterou Zbych krosí Ladičkou 4x4, dojíždíme po půl hodině k někomu na statek. Obracíme to a na poslední chvíli před setměním nacházíme relativně dobrej rovnej bezkamenitej flek pro stan. Stan stavíme v naprostym klinči – vítr, zima a déšť. Když je vše hotovo, vylejzá Máka z auta, kde celou dobu dělala hygienu, nehty a bůhví co, díky
J Vše je odpuštěno, páč slaví svátek, což zapíjíme vínem ve stanu hrajíce Česko. Už neprší, nefouká, je nám teplo a fajn. Den je za námi.
 |
| Gyumri |
Ráno platíme Armanovi libovolných 15000 drámů (900 Kč) a jdeme na prohlídku kaskády (cestou dolů jdeme pešo, za doprovodu jogujících amíků, zpátky nahoru využíváme sérii eskalátorů) a parku u sochy Matky Arménie (znázorňující sílu arménských žen, stojící čelem k Turecku, připravena bránit svojí vlast) s obsáhlým muzeem uvnitř. Zbycho tady ještě bráchovi vojákovi Robikovi okolní výstavu vojenských vozidel, letounů a zbraní.
Jedeme dál na monastýr Geghard. Ten je o moc hezčí a navíc zadarmiko. Samozřejmě je strašný vedro, tak trávíme co nejvíc času uvnitř, je tu temno, víc pater, pramen a dají se tu dělat děsivý fotky, jak zeshora prosvítá kužel světla. Zpět do Jerevanu a naprostého dopravního chaosu. Pravidla silničního provozu, známá v Evropě, zde neplatí. Očistec šperkuje zácpa na severním obchvatu, na semaforu vypínáme motor, abychom neuvařili. Vymotáváme se z města na Echmiadzin. Něco jako arménský Vatikán, centrum jejich církve. Nádherný Chrám svaté matky boží a ostatní památky v parku.
Směníme poslední love, kupujeme zásoby domácího vína a jídla a tradá na Gyumri. Během jízdy po “dálniční” cestě zjišťujeme, že nám podezřele rychle ubývá palivo. Buď je to tím, že na to Zbycho šlape jak sviňa, bo jsme nedovřeli nádrž a vytejká. Obé je správně, a tak Zbycho trochu povolí plyn a Kuri za jízdy zašroubovává nádrž. V Gyumri, druhém největším městě Arménie, krátce prakujeme na rozlehlém náměstí, kde není nic moc. Město bylo srovnaný se zemí zemětřesením v roce 1988. Je tu mimo jiné i pivovar. Chtěli jsme tu koupit arménský koňak, ale v prodejně nápojů nebrali karty, budeme muset nakoupit v Gruzii gruzíňák, ať máme nějakej suvenýr. Před přechodem Bavra stáčíme doleva a za neustálého bičování větrem a deštěm míříme ani nevíme kam. Chceme se někde utábořit, což by v okolních planinách neměl být problém. Volíme flek u jezera Arpi lich. Teplota padá ze 40 na 5 °C. Jedno místo se jeví slibně, posez se střechou, ale Kuri na vlastní kůži zjišťuje, že je tu 10 cm vody a stan postavíme jen těžko. Po off road bahenní cestě, kterou Zbych krosí Ladičkou 4x4, dojíždíme po půl hodině k někomu na statek. Obracíme to a na poslední chvíli před setměním nacházíme relativně dobrej rovnej bezkamenitej flek pro stan. Stan stavíme v naprostym klinči – vítr, zima a déšť. Když je vše hotovo, vylejzá Máka z auta, kde celou dobu dělala hygienu, nehty a bůhví co, díky J Vše je odpuštěno, páč slaví svátek, což zapíjíme vínem ve stanu hrajíce Česko. Už neprší, nefouká, je nám teplo a fajn. Den je za námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat