Neděle 10.7. Sevanská oslava narozenin, Zarzan!

Po probuzení nás Saša seznamuje s její storkou s hadem, na kterýho se ráno vydělala. Opět se koupeme v bystré říčce. Při mytí nádobí potkáváme říčního kraba, ne raka, normálně kraba. Jedeme bez jídla skouknout dvě UNESCA v kaňonu řeky Debed. První monastýr Haghpat je naprostá pecka. Je brzo ráno, pošmourno, mlha, ale je vidět, že za pár hodin bude jasno. Todle počasí hezky ladí atmosféru tohoto místa. Střechy monastýru jsou pokryté travou, uvnitř na Vás dýchá historie, vlhkost, na zemi mech a různí brouci. Vidět je díky kuželům světla ze stropu.

Haghpat, Armenia

Jedeme údolím dál na monastýr Sanahin, nacházející se nad továrním městem Alaverdi. Ten je taky v Unescu, ale už ne tolik hezkej, navíc při jeho hledání trochu bloudíme. V byfé snídame výbornou zmrzku a míříme do Vanadzoru. Cestu nám znepříjemňuje kolona kamionů, kterou potkáváme v jednosměrným, neosvětleným, prašným tunelu, bez asfaltový silnice, smrad z motorů, paráda. V Dilijanu nás staví fízl. Nic ale nechce, to jenom bezpečnost, projíždí totiž delegace s arménským prezidentem Seržem Sarkisjanem.

Alaverdi

Sanahin

Do Sevanu, města u největšího kavkazského jezera Sevan (1292 km²), v nadmořské výšce 1900 m.n.m. dorážíme ve 13 hod. Poměrně rychle nacházíme kemp, který nás zavádí trošku do orientu a flek v něm nám nachází paní, co ho spravuje. Je totiž neděle a je úplně narváno lidma z Jerevanu a okolních měst. Za okouřené arménské hudby z kazeťáků si tu grilují domácí šašliky a pikniky. Rychle se balíme k vodě, konečně koupačka, ale zastavuje nás pan Karen (říkáme mu Karel). Podává Zbyškovi ruku a ten se představuje Zbyšek Tržil…J Tahá nás ke stolu a začíná arménská aklimatizace. Kuřecí stehna, lavash – jejich chleba, spíš podobný tortile, pečený rajče – pomidor, paprika – pálí jak hovado, Saša jí zdlábne bez mrknutí oka. K tomu obligátní hrst bylinek a samozřejmě voďary. Skóre vodky za půl hodiny – Zbyšek 4, Kuri a Saša 3, Máka 2. Zbych se ujímá role konverzátora dnešního dne. Gavaríme pa rusky, mluvíme česky, šprechtíme anglicky. Hlavně teda pantomima, šperk je když Zbycho ukazuje tmavý a světlý chleba na svým bicáku – zvenku a zevnitř.

Dáváme mu Bechera a mizíme s myšlenkou relaxačního odpoledne na pláži. Chyba lávky. Koupačka a opalovačka trvá 20 minut. Pak nabíhá 50tník Karen s bandou mlaďasů náctiletejch, který přivez z Jerevanu. Sedají k nám na ručník a berou kluky na Zarzan, slovo, které nám na pár dní uvízne v hlavě, spíš už na něj v životě nezapomeneme. Je to místní hra ve vodě. Udělali z nás hrozný vokurky, furt se nám smáli, pravidla totiž vůbec nepobíráme. Je to něco se smečí a nahrávkou na ní, myslíme si, že zarzan znamená míč. Když Kuri zasmečuje a zařve "Zarzan!", všichni kolem se řežou smíchy. Jednoho trochu postiženýho kluka musí tahat z vody, aby se smíchy neutopil. Dohadujeme se na pravidlech, furt do nás cpou něco arménsky, tak my na ně už nasraný česky, aby věděli jaký to je. Trochu to jde rusky, angličtinu tu nikdo neumí.

Sevanská delegace (Karen leží uprostřed)

Lokáme superteplý pivo Gyumri a Ararat, za neustálého obléhání 20ti Arménců, který na nás z kamarádství hází písek, furt něco melou a smějou se nám. Jsme dost v klinči, na koho se na pláži podíváme, kouká se na nás. Pícháme další teplý piva, lednice jsou jenom na okrasu, nestíhají chladit. Karel nás zve zase na jídlo a chlast. Jedinej kdo komunikuje je Zbych, kterej celý odpoledne seká angličtinu. Poklona. Výhodou je, že kontaktní osoba Arman mluví hůř než on. Ale zaplaťpánbů za Armana, bez kterýho bysme byli totálně v loji. Chvilkama hramem zarzana, chvíli kopem do míče. Arménci znají všechny naše fotalisty. Máme strach o věci, páč když jsme ve vodě, leží na našem fleku 10 chlapců. Ukáže se, že strach je zbytečný. Jejich chování je pro nás místy až nepříjemné. Nedodržují diskrétní zónu J Je to ale jejich mentalita a i to, že Kuriho pokrývají silnou vrstvou písku je projevem přátelství. Ve vodě zatím Saša vyvázne z nahánějících manévrů jen za pomoci Zbycha. Kuri pak na pláži musí týpky lživě upozornit, že Saša je jeho družka, aby je schladil. Po desátém pozvání na piknik se konečně zvedáme a opouštíme pláž. U stolu v kempu, kde sedí všichni ti, které jsem na pláži potkali (20 kluků), nastává smršt vodek a sodovky. Jídlo už došlo, tak nám aspoň kupujou kebab. Všichni jsou naši brati, žádná sestra, jelikož mezi nimi holky jaksi chybí.

Jedeme voďary (Arman vedle Kuriho)

Zábava je v plnym proudu, je tu Karen, Arman, Petr Čech, vtipnej nařáchlej 150cm týpek, kterej si ne a ne zapamatovat naše jména, a tak náš překřtil: Zbyšek = Mišo, Václav = Slav, Saša, Markéta = Máka. Všichni pijou se všema, učíme je se při ťukání dívat do očí, z bezedných igelitek pořád vytahujou vodky, pořád se na něco pije. Z auta hraje arménská hudba. Pak začíná ale hrozně chcát, sedíme ovšem krytý igelitovou střechou. Kluci stačí zakrýt stan ve 12:00:01. Večer znepříjemňuje banda odvedle, která začíná buzerovat, jdou s naší partou z kempu a strhává se 10minutová hádka asi 30 lidí, docela hustý. Pak se vše urovná, ale ke stolu se přidávají cizí zlitý lidi a ty co jsme znali odjíždí za neustálého mávání. Arman ještě chvíli zůstává a shání novou kontaktní osobu jménem Vofa – díky! Nakalený tancujeme u Nivy, ze který Kuri pouští svoje mixy. Je to ale potichu, takže kvůli nám doráží frajer v žigulu s reprákem jak kráva připevněným gumicukama k zahrádce = pojízdná diskotéka. Hrajou arménský pecky, tancujeme kolo, do toho někteří dávají bahenní breakdance.

Shrnutí dne: Cesty osudu jsou zajímavé. Možná kdyby nás nezastavili v Dilijanu kvůli prezidentovi, přijeli bychom dříve a Karana vůbec nepoznali. Možná by se s náma nedal do řeči, kdyby se nečekalo na Kuriho, než přijde z Turka. Tam musel jít proto, že ráno nemohl vykonat potřebu kvůli kravám, který se nám promenovali kolem auta. Výsledkem je pěkná oslava Sašiných narozenin, proniknutí do arménské kultury a získání důležitých kontaktů v Jerevanu. Díky nim jistě budeme mít v úterý kde přespat po fotbalovém utkání 2. předkola Ligy mistrů mezi Pjunikem Jerevan a Plzní, na který se chystáme a kde asi i potkáme reportéra ČR1 a spoluhráče z Čafky, Jena Kalibu.