 |
| Ke křížku |
Ráno Kuri sjíždí na nákup, mapu a informace do infocentra. Vrací se, když ostatní dojídají čínský polívky. S rozpaky přijímáme pozvánku na snídani, protože za darovanou Becherovku si myslíme, že dostáváme víc než dost. Odmítnout by ale bylo neslušné, a tak se cpeme domácím chačapuri, matsoni – bílý jogurt, sir. Přežraný vyrážíme v 10,30 h na túru. Cílem je kříž na kopec nad městem a dál k jezeru Koruldi. Celkem na 7 hodin. Od začátku jsme ale unavení a často stavíme. Je to šílenej kopec. Akorát Kuri si jede sólíčko a u kříže po dvouhodinovém výšlapu čeka na ostatní 20 minut. Chvíli si krátí rozhovorem se slovinským párem čtyřicátníků, kteří vyrazili karavanem přes Turecko do Gruzie a pak plánují jet přes Arménii do Iránu a Iráku, celkem měsíční ceta, respekt.
 |
| Good times |
Do rozhovoru se vmísí i Polák, kterého jsme dole pod kopcem, když se nás ptal na cestu ke kříži, omylem poslali opačným směrem. Líčí, jak včera čekal dvě hodiny v marshrutce ve frontě na výjezd kopce hrůzy a my v duchu kvitujeme Zbychův včerejší předjížděcí manévr. Zjišťujeme, že k jezerům je to daleko, navíc začíná pršet, to nám lenochům hraje do karet. Dáváme ještě výšlap k blízkému kopci, pozdravíme americké a pákistánské turisty, se kterými jsme se po cestě potkávali a jdeme domu. Cestou nás míjí auto a lidé uvnitř povídají. Vše OK Češi? Odpovídáme, že jo, jeden z nich je Slovák, ostatní Němci, jedou od jezer. Ve třetině cesty, po půl hodině přemýšlení o tom, odkud sakra věděli, že jsme z Čech, holky volí pohodlnější cestu po “silnici”. Kluci jdou tím samým krpálem jako nahoru. Sraz je v Café Ushba ve městě, kde dáváme točený studený pivo.
Vyprahlí kluci jich zvládnou 6, holky 4. Kecáme s dvěma Francouzkama co přijely na kole. Ano, jde o ty, které jsme včera asi v 5 večer potkali na cestě a považovali je za manželský pár. O 24 hodin později dorazily po nepochybně strastiplné cestě. Jsou evidentní “holka k holce na motorce”. Ukazujeme jim, kde jsme všude byli a Saša je učí jíst chinkali. Oni se na oplátku dělí o zážitky z jejich cest po Asii, Jižní Americe a blízkém východu – vše na kole. Po rozloučení se nalitý potácíme ke stanu. Kluci zmerčili, že za školou je malá umělka a u ní vyvěrá pramen minerální vody. Tak jdou a točí vzorek do barelu, pozorujíce mestijské mazáky, jak strkají fotbálek. Jestli jsme na vteřinu přemýšleli, že si s nima z legrace kopnem, jejich předváděná hra nás z toho okamžitě vyvádí. Hrají opravdu dobře a my bychom byli po šesti rafanech při nejmenším trapný. K véče dáváme v bezpečí stanové celty čínskou polívku za strašnýho chcance. Pršelo i včera, ale ne tolik. Kape nám na spacáky. Holky zažívají dobrodružství ve sprše, na kterou musely hodinu čekat, jelikož netekla voda. Ve sprše nesvítí světlo a voda se šteluje kouhoutky umístěnými na opačných koncích místnosti. Trochu opařené přichází do stanu, probíhá menší ponorková hádka a v 10 jdeme řádně zmožení spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat