Kuriho blog: Pondělí 11.7. Přes hedvábnou stezku a Noravank až do Jermuku

Sevan po sezóně

Po probrání se ve stanu, plného voďary výparů se jdeme po ránu vykoupat naposledy do Sevanu. Saša zjišťuje, že jí nějakej vožralej arménskej fetišista stopil spodní díl plovek. Jelikož už má jen jeden spodek, kterej se absolutně nehodí ke svršku, rozhodli jsme se, že bude chodit dole bez J Jedeme bahenní objížďkou do Martuni, kde uděláme zásoby na další cestu. Zbycho se ptá na cestu dál, týpek mu odpoví a Zbych děkuje slovy: “Chvala.” Vytahuje tak z rukávu chorvatské vyjádření díků, které se naučil loni na dovolené J Po nezbytném tankování jedeme dál k hedvábné stezce, kde navštěvujeme nejzachovalejší odpočívadlo pro karavany, které zde kdysi cestovaly – Selim Karavanserai (1232 n.l.).

Posilnění

Pokračujeme skrz Vayotz Dzor k monastýru Noravank. Kuri s podmaněnou Ladou jízdou ála let letadlem uspává všechny. Zbych se vzbudí právě včas, aby viděl jakým to parádním kaňonem červených skal u obce Arani a posléze až k monastýru Noravank jedeme. Prohlídka pěkného monastýru ve vysušeném kaňonu probíhá klasicky kolem poledne, kdy je hic. Kuri za 100 dramů tento den již poněkolikáté vyprazdňuje střeva = směs vypité vody a natrávených pochutin z ranního pikniku. Všichni (kromě Zbycha klasicky) trpíme těžkou sračkou. Mohli bysme si říkat průtokáči.

Noravank

Z výhně prcháme cestou zpět do lázní Jermuk. Po cestě vošplongi Ladičku průjezdem kolem prasklého vodovodního potrubí. Před cílem se podivujeme nad letištěm, které je spíše dlouhou cestou vysypanou štěrkem. Omylem sjíždíme do obce Kechut, odkud se ale ihned pakujeme míjejíce děti na inlinech, jezdící v hovnech místního skotu. V Jermuku naše první kroky směřují na hajzl, umístěný pod galerií léčivých pramenů. Spravuje je postarší, malý, jednozlatozubý pán, který po nástupu Saši na turecký trůn posune kolečko volume na svém magiči o pár stupínků do prava. Hraje Eminem.

Krátce se procházíme kolem lázeňských budov a hotelů, jejichž sláva už dávno zašla. Je ale vidět, že se Arménci snaží a do 25 let to tu bude zase žít. Na 70m mostě přes údolí vedoucí k továrně na kyselku Jermuk, který se chvěje za každého průjezdu auta. Zbyšek projevuje strach a prchá. Holky, které viděly jídlo naposled ráno tlačí na kluky, aby sehnali ubytování. Těm se to daří hned napoprvé a po pohovoru u ředitele hotelu Ararat (panelák) shánějí starý nezrekonstruovaný pokoj za 3500 AMD/os. (210 Kč). Sice tu není teplá voda, ale sice ani sprcha. Vošplongi posléze probíhá ve vaničce pod kohoutkem. Mytí hlavy se stává mražením mozku. Jedeme se ještě kouknout na jermuský vodopád a opět na kolonádu, kde lokáme pět pramenů 35-53°C. Dáváme arménské chačapuri – špatný, salát, kebab a celý kuře. Zbych mezitím stíhá dojet do hotelu pro teplé oblečení, páč holky mrznou. Přišla totiž okamžitá změna počasí, hrozně leje. Cestou domu kupujeme vínko. Je sladký, ale ujde. Na dobrou noc ho vylokáme při kartách. Postel není krátká ani měkká jako v Kazbegi, čili se vyspíme do růžova. Teda až na Sašu, která jde 5x na hajzl.