... a dělá dobře, protože ve 4 hodiny je pod širákem spící trio Máka, Saša, Zbych vytrženo ze spánku náletem komárů, který jim cca hodinu neúnavně a doslova pijí krev. V 8,30 vstáváme, balíme a jedeme do města nakoupit snídani, cestou čistíme u řeky zuby. Míříme na jih, prvotním cílem je najít místo, kde se vykoupeme a najíme, což se nám do půl hodky daří. Nacházíme místo u řeky, které se o čistotě jen zdálo. Jíme jogurt, párky a chleba. Dodlabáváme se melounem ze včera. Konečně mytí mýdlem je vykoupeno vstupem do vody, je totiž třeba se probrodit nepříjemným bahnem na dně. Bohužel nás opět někdo našel a nenechává nás samotné, tudíž opět děláme srandu a dochází pouze k “vošplongi”, tj. Máky neologismus na ošplouchnutí, nikoliv důkladné mytí J Kluci z nedaleké vsi si přišli ogrilovat maso a doslova nás vykuřují z našeho fleku.
Balíme a jedeme do Sighnaghi. Cestou se stavujeme u monastýru, do kterého se ale dík nevhodnému oblečení nedostáváme. Před branami Sighnaghi, jednoho z nejkrásnějších měst Gruzie, dostává Saša echo ze střev, že je třeba je vyprázdnit. Našli jsme místečko s vyhlídkou za zdí. Čekáme na Sašu a ve stresu sledujeme, jak si to autokar plný turistů šine přímo ke zmíněné a asi zdejší vyhlášené vyhlídce. Saša za sekundu 12 tak tak stíhá, skáčeme do Nivy a prcháme, abychom je už nikdy nepotkali. Občerstvujeme se pivkem v restauraci a vyprázdňujeme se jako lidi na tureckym záchodě, pod jehož okny, ze kterých je vše slyšet sedí turisti a stolují. Zvládáme to bez mrknutí oka. Zbyšek si bez skrupulí navléká tradiční čepici z ovčí vlny a vzniká tak pár cenných fotek.
Po důkladném pročtení průvodce víceméně víme kde máme hledat ubytování za přijatelnou cenu. 100 GEL pro všechny je cajk a tak bereme první nabídku. Ulice St. Georgi (Tsminda Georgi) 10, pan Robizon Durglishvili, +99599382058. Domácí jsou velice příjemní a co víc, mají dva záchody, které ihned využíváme. Je to trošku trapný, páč domácí tu pořád jsou, ale nedá se nic dělat. Kuri si během půl hodiny připichuje 4. a 5. korálek na stolicové skóre dne. Pereme si věci, páč nevíme, kdy zas budeme mít k dispozici taký komfort. Kuri: “Hele, šprechtim dole v tý tmavý místnosti s majitelem a líná huba holý neštěstí, povidám, jestli mají domácí vínko, ihned mám v ruce petku a chci se nalokat. Jenže jak je plná a já jí zmáčknu, tak decka valí ven na zem. Trapný jak sviňa. Začínám to nemotorně utírat, ale frajer, že ne, že vůbec, ať to nechám, že jsem host. Tak piju a dělám, že je to dobrý, no a tady je ta flaška.” Když jsme jí otevřeli, nejdřív nás práskla do očí dost velká špína zevnitř víčka. No a chuť tohoto černého vína se snad ani nedá popsat, kyselý a se shnilým ne ocáskem, ale pořádným ocasem. Kluci se toho ujímají, že se to musí přepít a přijít tomu na chuť, po chvíli ale i oni rezignují.
Když vedro poněkud opadlo, alespoň na 35 °C, vyrážíme po partičce karet v 7 h na procházku po hradbách kolem města, jsou zde krásné výhledy. Pak po průzkumu malebného centra usedáme do celkem luxusní restaurace s příjemnou obsluhou a jakžtakž snesitelnými cenami. Lehká véča, saláty, sýry (kravský = saghuani, ovčí silnější = gudi), domácí víno, meloun dostáváme zdarma, páč jsme chtěli šáňo, ale nebylo nachlazený. Při prezentaci sýrového talíře s kravským a ovčím vzorkem se Zbýša ujišťuje: “This is cow and this is cheap yeah?” J Servírka: “The wine is too strong right?” Nastřelujeme se řádně a po cestě domů fotíme holky ve výskoku. Trvá to pět minut Zbychovi a pět sekund Kurimu. Pak se kluci zkoušejí holkám schovat, ale končí to fiaskem, schovka je velice průhledná. Holky vůbec nechápou a kluci dělají, že něco fotí, aby zakryli tu trapnost. Srandy kopec a doma se dolokáváme vínem (koupili jsme si totiž v restošce dvě petky, pro jistotu) a plejeme karty. Při kostkách Kuri na dobrou noc hází 6 jedniček z ruky.
Balíme a jedeme do Sighnaghi. Cestou se stavujeme u monastýru, do kterého se ale dík nevhodnému oblečení nedostáváme. Před branami Sighnaghi, jednoho z nejkrásnějších měst Gruzie, dostává Saša echo ze střev, že je třeba je vyprázdnit. Našli jsme místečko s vyhlídkou za zdí. Čekáme na Sašu a ve stresu sledujeme, jak si to autokar plný turistů šine přímo ke zmíněné a asi zdejší vyhlášené vyhlídce. Saša za sekundu 12 tak tak stíhá, skáčeme do Nivy a prcháme, abychom je už nikdy nepotkali. Občerstvujeme se pivkem v restauraci a vyprázdňujeme se jako lidi na tureckym záchodě, pod jehož okny, ze kterých je vše slyšet sedí turisti a stolují. Zvládáme to bez mrknutí oka. Zbyšek si bez skrupulí navléká tradiční čepici z ovčí vlny a vzniká tak pár cenných fotek.
Po důkladném pročtení průvodce víceméně víme kde máme hledat ubytování za přijatelnou cenu. 100 GEL pro všechny je cajk a tak bereme první nabídku. Ulice St. Georgi (Tsminda Georgi) 10, pan Robizon Durglishvili, +99599382058. Domácí jsou velice příjemní a co víc, mají dva záchody, které ihned využíváme. Je to trošku trapný, páč domácí tu pořád jsou, ale nedá se nic dělat. Kuri si během půl hodiny připichuje 4. a 5. korálek na stolicové skóre dne. Pereme si věci, páč nevíme, kdy zas budeme mít k dispozici taký komfort. Kuri: “Hele, šprechtim dole v tý tmavý místnosti s majitelem a líná huba holý neštěstí, povidám, jestli mají domácí vínko, ihned mám v ruce petku a chci se nalokat. Jenže jak je plná a já jí zmáčknu, tak decka valí ven na zem. Trapný jak sviňa. Začínám to nemotorně utírat, ale frajer, že ne, že vůbec, ať to nechám, že jsem host. Tak piju a dělám, že je to dobrý, no a tady je ta flaška.” Když jsme jí otevřeli, nejdřív nás práskla do očí dost velká špína zevnitř víčka. No a chuť tohoto černého vína se snad ani nedá popsat, kyselý a se shnilým ne ocáskem, ale pořádným ocasem. Kluci se toho ujímají, že se to musí přepít a přijít tomu na chuť, po chvíli ale i oni rezignují.
Když vedro poněkud opadlo, alespoň na 35 °C, vyrážíme po partičce karet v 7 h na procházku po hradbách kolem města, jsou zde krásné výhledy. Pak po průzkumu malebného centra usedáme do celkem luxusní restaurace s příjemnou obsluhou a jakžtakž snesitelnými cenami. Lehká véča, saláty, sýry (kravský = saghuani, ovčí silnější = gudi), domácí víno, meloun dostáváme zdarma, páč jsme chtěli šáňo, ale nebylo nachlazený. Při prezentaci sýrového talíře s kravským a ovčím vzorkem se Zbýša ujišťuje: “This is cow and this is cheap yeah?” J Servírka: “The wine is too strong right?” Nastřelujeme se řádně a po cestě domů fotíme holky ve výskoku. Trvá to pět minut Zbychovi a pět sekund Kurimu. Pak se kluci zkoušejí holkám schovat, ale končí to fiaskem, schovka je velice průhledná. Holky vůbec nechápou a kluci dělají, že něco fotí, aby zakryli tu trapnost. Srandy kopec a doma se dolokáváme vínem (koupili jsme si totiž v restošce dvě petky, pro jistotu) a plejeme karty. Při kostkách Kuri na dobrou noc hází 6 jedniček z ruky.
 |
| Sighnaghi |
Žádné komentáře:
Okomentovat