Probouzíme se mezi výpadovkami a ranní světlo v plné kráse odkrývá, jak hnusné místo, plné odpadků jsme si ke spaní vybrali. Spacáky máme od smůly kapající z borovic nad námi. Ke Kuriho překvapení spí pod širákem i Saša, který v noci půjčoval karimatku. Takřka bez snídaně balíme a jedeme na prohlídku Tbilisi. Jednoznačně nejhezčí město Gruzie procházíme během 2 hodin. Vidíme vše co je důležité. Nacházíme i obchod s koňaky a víny v ulici Abkhazi kousek od náměstí svobody (Tavisuplebis moedani) a přilehlý obchod se suvenýry. Největší zážitek je návštěva katedrály Sv. Trojice (Sameba), která je doslova obrovská. Je neděle a je tu asi tisíc lidí.
Setkáváme se s Nukrim, Matesem a jedeme posedět k Nukrimu do bytu, kde potkáváme sličnou Nasťu z Jekaterinburgu, co studuje PR na ruský škole v Praze. Ještě jedeme na rychlý jídlo do restaurace s nejlepším lobiani (placka plněná fazolemi) a čebureki (burek s masem) ve městě. Dost nenápadná, ale fronty se tu prý stojí i 2 hodiny, peče se tu na objednávku.
Dotlačujeme plnou nádrž a za doprovodu našich přátel jedeme na letiště na sraz s Georgem. No a když jde Máka s Kurim do bankomatu pro 1400 lari na srovnání účtu za pronájem Ladičky, zdá se, že vše klapne. Jenže Máce bankomat love nedává. Kuri běží pro druhou kartu. Bere si pro jistotu i Zbychovu. Nebere to ani jednu. Tak Kuri zadává 700 GEL a hurá, chce vybrat dalších 700, ale volá Máka, která zůstala v hale a zkoušela další bankomat bez ničího vědomí. Zadala 1000 GEL což je maximum, peníze ovšem nevyjely. Dle stvrzenky, ale vyjet měly a průser je na světě. Následuje hodinový popotahování. Kuri jde do pobočky banky, Máka blokuje bankomat vlastním tělem. V bance je zavřeno, na infu říkají, že máme čekat, jenže my musíme odletět. Nakonec se doklepává zaměstnankyně banky, která říká, že se střídají šichty a že musíme počkat do půl 6. Letí nám to ale v 5:55. Tak kuri vyhádá zrychlení a do 10 minut dorazí šéfka. To už je tam i George a jedná v místním jazyce, taky se ptá v Aerosvitu, se kterým letíme, kolik času je na check-in – 20 minut. Mezitím už venku Saša se Zbychem venku balí flašky koňaků, chachy, šáňa, vína a nakládaný jonjoli do bagáže, aby vše urychlili. Pár telefonátů s vedením TBC bank a řešení je, že Máce pošlou peníze zpět za 10 dní, až skouknou záznamy z kamery. Odmítají dát jakýkoliv písemný důkaz dohody, a tak spoléháme na dobré slovo s tím, že George bude na příjmu a kdyby cokoli potřebovali, told him, zlatej člověk i jeho manželka. Čekujeme se a u kontroly pasů se rozbije PC, jelikož máme 5 minut na to dostat se do letadla, máme docela nahnáno. Mezi posledními konečně sedíme v letadle. Každej jinde. Zbych v poslední řadě sám, Kuri s 200kilovym mafiánem, který mu nedá moc místa.
V Kyjevě vybíráme výbornou frontu a i lidi, co přilítají půl hodiny po nás a stojí o řadu vedle, jsou odbaveni před námi. Busem (nalezeným na druhý pokus) se za 20 (na české násobit dvěma) hřiven dostáváme na metro Charkovskaya. Probíhá flért Saši s plešatým americkým masovým vrahem a Zbycha s Ukrajinkou. Metrem za 2 hřivny na Palats sporta a do apartmánu. První věc – Kuri musí jít do trafiky koupit pivo, aby rozměnil peníze na zaplacení – nemají na vrácení. V restauracích, kde se ptal ho poslali pryč. Pak nám paní sdělila, že apartmán není kde jsme mysleli a musíme se tam za 30 hřiven dostat tágem – řídí taky masovej vrah. Cesta k vytouženému bydlení je jako bojovka, ale vše má šťastný konec bydlíme v parádě!!! Jsme v centru, Kostelnaya 5 za 710 hřiven na noc za byt. Holky dávají sprchu, kluci jdou pro vodu a čokinu. 100 metrů od apartmánu prochází podchod a hned je odchytávají 20letý policajti. A kúrde, Kuri nemá mimo posledních peněz (120 hřiven), klíčů a pantoflí nic, Zbych jen peněženku s občankou. Jsme v prdeli, koruna dnešnímu dni. Přichází druhej zkušenější fízl, jestli prej máme u sebe heroin a drogy a vedou nás do postranní ulice, kde není ani noha a čpěj chcanky. Tam nás celý šacujou, a že jdeme na stanici sepsat protokol a zaplatit pokutu. OK jsme v klidu, připadá nám to absurdní. Volají auto, to tu ale bude za 40 minut. Jsme prý dobří hoši a jak to vyřešíme. Mlaďas měl včera prej narozeniny, že mu máme dát nějakej dárek. Kuri vokazuje, že máme fakt jen 100 hřiven, Zbych, že jen český, který na důkaz vytahuje, mezi nima je i 20 EUR J. Polda si k našemu překvapení nebere ani eura, ani hřivny, ale český dvoukilo, prý jako suvenýr. Zbych ho upozorňuje, že tam je Jan Amos Komenský. Pouští nás, kupujeme co potřebujeme, lokáme a píšeme deník. Při tom přepínáme mezi Villareal – Twente (5:1) a Ďáblův advokát, dabovaný jedním Ukrajinským hlasem za podkladu v němčině. Po 2 hodinách náhodou narazíme na živej fotbal, kde běží Forlán s pohárem, coby vítěz Copa America, fakt díky moc, že nám to z ČR nikdo nenapsal. Spát jdeme kousek po půlnoci, vstávání ve 4h, doufáme, že nám přijede domluvený tágo na letiště ve 4:20h.
Žádné komentáře:
Okomentovat