Středa 6.7. Kazbegi, první výšlap

Suprová gruzínská domácí snídaně, která nám dává vzpomenout na časy, kdy jsme v Rumunsku brouzdali po banátských kopcích. Rajčata, která, považte, chutnala jako opravdová rajčata, totéž okurka, prostě bio a žádnej holandskej hnus. Domácí sýr, salám junior, omeleta s chlebem, ořechový zákusek. Odjíždíme na výlet a měníme prachy. Dostáváme výbornej kurz 21,50 Kč za euro, čímž tratíme 25 éček oproti městu, dobře my. Poprvé tankujeme Nivičku, dělá se to tak, že dopředu zaplatíte a řeknete kolik litrů budete brát. Litr stojí 2,3 GEL, tj. Asi 25 Kč. Bereme 30, posléze zjistíme, že se tam vešlo pouze 28, dva litry lejeme na zem páč je to přednastavený a nejde to vypnout.

Kupujeme vodu a hurá na Tsminda Sameba, monastýr 2200 m.n.m. na vrchu, ze kterého je městečko jako na dlani, nacházející se pod horou Kazbek, která má úctyhodných 5033 m.n.m. Výšlap trvá necelé dvě hodiny, výlet a následný výhled opravdu stojí za to. Cestou Zbycha přepadá průjmík, který dává předzvěst střevním potížím, našim nevítaným společníkům na dalších 10 dní. Podotýkám, že kolem byla veliká spousta much J Pro vstup do kostela zapůjčuje holkám přívětivý mnich slušivé mundúry, zakrývající všechno podstatné.  Následuje další hodinový nazdařbůh na vlastní pěst výšlap za dalšími krásnými výhledy a jsme doprovázeni koňmi a dobytkem za neustálých “erupcí” větru. Celkem v nohách 15 kiláků, 5,5 hodiny, 1,3 km převýšení.

Tsminda Sameba nad vesnicí Stepantsminda v pozadí

Po výletě dáváme k jídlu malé chačapuri v restauraci, k tomu petku piva Natahtari, teplého. Den ještě nekončí a tak se kluci vydávají koupit víno. S jitrnicí na čele se vrací se třemi flaškami, každá stála negruzínských 18 GEL. Poté následuje domácí večeře, pelmeně, hrnec se psem, zelenina, chleba, junior. Za popíjení předraženého vína hrajeme karty a jdeme na kutě.