Pondělí 4.7. Z opice do opice

Mscheta, Georgia

Po včerejší hrozivé párty, kdy jsme si myslili, že už nemůže přijít nic horšího, nás naši místní kamarádi rychle vyvedli z omylu. Ve 13 hodin parkuje před barákem nám známá Vectra a jede se na výlet do Mschety, místního Vatikánu a starověkého hlavního města Gruzie, které leží asi 15 km od Tbilisi.
Po cestě se stavujeme na oběd v restauraci Salobije, vyhlášené pro své lobiani – placka plněná rozemletými fazolemi. Následuje obžertsví číslo 2. Ochutnáváme ještě více než včera. Chinkali, které je servírováno v lavoru, už jíme s přehledem jako rodilý Gruzínci. K tomu piva, pár dvoudecek voďarů a dobré liomonády. A když to zase všechno sežrali a vpili, vyslali Zbyška platit, který to zkouší notnou chvíli grimasami, servírka ho ovšem stírá, že už je zaplaceno, čemuž se dost smějeme.

Řádně načatí po třech hodinách popíjení dorážíme k monastýru Jvari, kde každý zapalujeme 3 svíčky. Poté si z ptačí perspektivy fotíme Mschetu, kam se chystáme. Navštěvujeme hlavní katedrálu, která je od roku 1994 v UNESCu, je opravdu krásná, je zde pochováno dost významných lidí z historie. Poté jdeme na degustaci vína do velmi vkusně zařízené vinotéky. Ještě před tím Zbych perlí podruhé, když se dožaduje toalety v místní restaurace a servírka ho vyprovodí slovy: “Please go out…” Tak pícháme ještě jedno, abychom se mohli legálně vyprázdnit a jedeme kam jinam než do další vyhlášené restaurace ve Tbilisi, která je typická pro svou vodní kaskádu a lanový most, situovaná na břehu řeky Mtkvari. Zde se seznamujeme s Nukriho bratrancem a dalšími asi osmi přáteli. Co vám budeme povídat, 7 flašek vodky padlo a nehorázné gastronomické hody, topem jsou nakládaná, kyselá, zelená rajčata.

Máka nezvládá tempo a vše co pojedla a popila jde ven přímo vedle stolu kde sedíme. Naštěstí jsme na rozlehlé zahrádce. Reprezentace z Čech. Snaží se to zamaskovat a smývá to vodou. Bohužel rozsah je tak velký, že to nepomáhá. Zbýša ji bere na procházku ven. Je vysílena, sedá si k autu a ani se nehne. Z druhé strany vozovky přichází policista a tušíme průser. Přináší jí ale  3litrový barel vody, není se čeho bát. Mezitím v restaurantu Kuri točí jedno video za druhým, snaží se zdokumentovat místní mentalitu a spontánní zpívání tradičích písní, jsme úplně ožralý. Odvoz domu, opět hrozná dýka. Všichni jsou u nás na ubykaci, Saša se bez skrupulí před všema převlíká, Kuri padá z postele a pak si chce ustlat na nočním stolku vedle ní. Konec druhého, velmi výživného dne v deliriu.